BLOG JE V ABSOLUTNÍ PŘESTAVBĚ...





Hranice 18+ - mladší na vlastní zodpovědnost a újmu.
Jedním z námětů tohoto blogu je yaoi.
Sprosťárny, věci pro někoho nechutné až urížející, vulgarismy atd.


Úchylové, yaoističky, dlaždici, čtenáři a milovníci neobvyklým paringů, jsou zde vítáni. ^^

Oznámení pouze pro kopírovací zabedněnce bez originality na něco vlastního: jestli někde objevím něco odtud BEZE ZDROJE, tak si mě nepřejte, zmrdi. :3






WD V.

11. srpna 2013 v 16:29 |  Walking Dead

V. Není třeba problém řešit sebevraždou,
k vítězství stačí podřezání žil.

"Pokusit se tě zabít byla chyba. Máš velice vzácnout krev, čím je to jen možné?"


Venku už se ozývali ptáci, ale ještě stále byla docela tma. Škubla jsem sebou a instinktivně se sbalila do klubíčka, když se otevřely dveře. Poslouchala jsem kroky. Vin to nebyl určitě. Ten vždy klepal a vůbec se ohlašoval a ptal se, jestli může vejít. Taky nevím, proč by se Lumen vracel a nikdo tady tak brzo nevstává. Takže je jen jediná osoba, která to mohla být. Necítila jsem ani ten obvyklý strach, když je poblíž. Když jsem zahlédla jeho tvář, spíš se mi ulevilo. To jak se tvářil mi bylo úplně jedno. Podepřela jsem se na rukách a zvedla se na čtyři. Na posteli jsem popolezla k němu a objala ho rukama kolem pasu.
,,Za tohle mi ubliž třeba stokrát..." zavzlykala jsem. Po tvářích se mi zase roztekly slzy. "Ale už ho ke mně nepoušťěj..." víc jsem ho v pase sevřela a zavřela oči. ,,Prosím... prosím... moc tě prosím..." slzy jsem mu pouštěla do trička. Ještě víc jsem sebou škubla, když se od dveří ozval hlas.
"Jsi vážně divná. Zatímco on se vyžívá v tvém trápění, já z tebe udělal ženu. A ty si vybereš jeho?" i vzhledem k situaci jsem se zatvářila vzpurně. Nic jsem ale neřekla. A on byl taky podivně zticha. Už jsem jen čekala jak mě hrubě odstrčí. Ale... nic se nedělo.
"Též by mě zajímalo, že bych si jí tak dobře ochočil?" dotkl se mé tváře, prsty sjel na bradu a pak mi hlavu trhnutím zvedl. Donutilo mě to ho pustit. Chvíli se na měj jen tak díval a pak se mu na tváři objevil úšklebek.
"Lumen žije ve svém bytě, má spoustu peněz, dobré způsoby, a když si vybereš jeho, bude tě vážně rozmazlovat. Koupí ti cokoliv ti na očích uvidí a jediný, co bude chtít bude trocha lidské věrnosti a sexu. A co bych ti dal já?" druhá ruka mu sjela na pásek od kalhot. Koutkem oka jsem viděla jak se Lumen culí. Vím, že mluvil pravu a Lumen se tvářil, jako někdo, co něco právě vyhrál.
"Bolest, utrpení, zestárnutí a smrt mezi mrtvými démony." rozepl si ho. Chce snad,... abych si vybrala... Zadívala jsem se mu do očí. Ne... V jeho tváři se objevil vítězný úšklebek. Všechno bylo jasné. Pootočil hlavu k Lumenovi.
"Řekni, komu patříš?" zvedla jsem ruku a rozepla zip od jeho šedých riflí. Osoba u dveří už pro mě neexistovala.
"Tobě." vzala jsem jeho úd do úst a od dveří se ozval překvapený nádech. Na hlavě jsem ucítila jeho dlaň. Prsty mi vjel do vlasů.
,,Děvko!" ozvalo se a hned tomu následovalo prásknutí dveře.
"Heh, naštval se." uchechtnul se. "Už toho nech." odtrhl mě od sebe a shodil na postel. Šel nade mě na všemi čtyři. Zíral mi zpříma do očí.
"Udělala jsem to dobře?" hlesla jsem. Strach z něj se vracel.
"Dočista nejlépe, šikovná holka." zašeptal mi do ucha. Chvíli tak zůstal než se postavil.
"Smrdíš jím vykoupeš se." začal do koupelny a o chvíli později už jsem slyšela jak se napouští vana. Posadila jsem se a dívala se škvírou mezi dveřmi do koupelny. On... mě pochválil? I když pochvala za něco takového... Brzy jeho hlava vykoukla ze dveří.
"Nečum tak a poď sem." počkal až se zvednu a pak mi uhnul. Nijak jsem se nezakrývala, protože on už měl z toho všeho kreslení a malování, moje tělo detailně nastudované. Jediné, co mi teď mohlo vadit byla stála bolest mezi nohama a zaschlé potůčky krve na stehnech. Věděla jsem, že mě pozoruje, ale jako by nic jsem se naložila do napuštěné vany. Dveře se zavřely. Myslela jsem, že odešel, a tak jsem se jeho hlasu docela lekla.
"Umyju ti vlasy." oznámil mi, což bylo pro mě zároveň varování, že se mám nadechnout, protože v následující chvíli budu potopena pod vodu. Proto jsem si připadala jak trotl, když jsem zadržela dech a o několik vteřin později jsem uslyšela sprchu a teplá voda mi začala dopadat na hlavu. Ha...? Stalo se něco? Má extrémně dobrou náladu? Zázračně se mu z minuty na minutu změnila celá osobnost? Trochu jsem zaklonila hlavu a podívala se na něj. Všiml si toho a sprchu mi stočil do očí. "Nečum tak, nebo ti ten šampón naleju do očí. A rozhodně ne ten neštípající s vůní čokolády, co jsem ti dneska koupil." zavrčel.
"Promiň mi..." řekla jsem tiše, zatímco jsem si vytírala vodu z očí. Vypl vodu a začal mi do vlasů vmývat šampón. Velice brzy jsem opravdu ucítila čokoládovou vůni.Vážně... jsem z něho dnes ráno moc nechápala. Seděla jsem a ani nedutala. Pokud to byla jen extrémně dobrá nálada, rozhodně jsem mu ji nehodlala pokazit. Vlasy mi omyl s něuvěřitelnou opatrností. Neodvažovala jsem se ani mrknout a ani hlasitě vydechnout nebo se nadechnout. Zaplavila mě neskutečná stresující starost špatně nepohnout ani prstem. Vzhledem k posledním dvoum měsícům a skoro půl dalšího se dělo něco fatálně divného.

Už čistá jsem ležela v čistě povlečeném a teprve teď jsem dostala pocit, že je čas na vstřebání toho zážitku. Bejt obklopená bandou nemrtvých sajících krev je jedna věc, ale znásilnění od některého z nich se mi tu nestává každou chvíli. Vlastně jen každou středu večer a páteční rána podle jeho nálady. Ovšem ten pocit jsem přeci jen pouze dostala a můj pokus jistý zážitek zasunout do nejspodnějšího šuplíku mých vzpomínek v mé mysli, byl velice brzy zrušen jím, když se vrátil do pokoje a ani jsem nestačila překvapením hlesnout, když se stejně jako předtím octl nade mnou. Chvíli na měj jen zíral a pak se mi sehl ke krku.
"Pořád smrdíš jako on." v hlase se mu odráželo znatelné znechucení. Rozvázal šnůru od mého župánku a stáhl ho ze mě. Dlaň mi položil na čelo.
"Dělal ti tohle?" pak mi sjel rukou na bok. ,,Sahal tady? … A tady?" zkoušel různá místa, ale tomu zásadnímu se vyhýbal. Dlaní mi přejel po břiše a mnou projelo podivné mravenčení.
"A co tady?" palcem mi přejel po rtech. "Líbal tě?" na odpověď nečekal a sehnul se mi ke rtům. Vytřeštila jsem na něj oči. To chce vážně... Bolestivě mi prokousl spodní ret. Chvíli z ranky mou krev sál, pak ji ale rty začal po mých roztírat polibkem. I když mě špinil, přišlo mi to očistné. Jako by mě to zbavovalo toho jedu... Prsty mi vjel do vlasů. V tu chvíli jsem pochopila, že není absolutně nic kvůli čemu bych si musela dělat těžkou hlavu. Nebylo nic čeho bych mohla litovat. Lumen přece nebyla první osoba, která mě líbala... a dotýkala se mě. Dlaněmi mi přejel přes ňadra. Mírně se mi odtáhl od rtů.
"Muselo to dát práci to neprozradit, možná jen proto, že to tak bolelo?" uchechtl se a odtáhl mi od sebe nohy. "Mám ho větší než on, vím to. Tak jak to, že poprvé po mně ti krev netekla? Musím být vážně šikovný." zasmál se. Jeho hlava se mi ocitla v rozkroku. Vyjekla jsem bolestí, když se prudce a hluboko dostal jazykem dovnitř. Pak to ale náhle naprosto zjemnělo. Vždycky to tak dělal, nevím proč... Brzy jazyk vystřídaly prsty. Přestal, narovnal se a přes hlavu si přetáhl tričko. Pak si vysvlékl zbytek. Bylo to vůbec prvně, co mi své tělo ukázal celé. Bez pocitu, že příde nějaký trest, jsem si ho prohlížela. Oči mi padly nejdřív na jeho hruď, břicho, paže a pak se mi zrak vrátil k jeho tváři. Byl tak krásný... Jeho mužské tělesné proporce byly tak dokonalé až jsem se nad svým nedokonalým ženským tělem zastyděla. Zastyděla tolik, že jsem sklopila pohled a dočista zdřevěněla. Já... jsem moc nedokonalá pro někoho takového. Cosi nespokojeně zamručel a probral mě tím s toho tranzu. Sehl se mi ke rtům pro další polibek. Byla jsem čistá, tak mi pokračování v krvavé puse nevadilo. Prsty druhé ruky se mi přehraboval ve vlasech. Bylo jasné, co bude brzy následovat a při vzpomínce na bolest, kterou mi včera udělal Lumen, mě polil strach, že by to mohlo znovu tak bolet. Pak se od mých rtů na chvíli odtáhl a vítězně a zároveň poťouchle se na mě zašklebil. Uvědomila jsem si, že obě jeho paže mám vedle hlavy a jeho tělo se mě těsně dotýká. Byl s mým tělem spojený a já ani nepostřehla, kdy to udělal.
"Hm, hehe." tiše se zasmál, trochu se zavrtěl a mě ulítl tichý sten. Zdál se s tím být spokojený. To je... dobře. Naštvaného bych ho v tuhle chvíli nechtěla... Vlastně... Byl s tímhle někdy nespokojený...? To se asi nikdy nedozvím... Tváří se mi sklonil k hruci a políbil mě mezi ňadra. Od nich něžnými polibky pokračoval ke krku. O pokožku se mi otřel ostrý špičák a pak se mi oba bolestivě zaryly do kůže. Bolestně jsem si povzdechla a přivřela oči. Cítila jsem jak mi krev putuje ven z těla do jeho úst. Pak se odtáhl a následovně mi tu samou ránu udělal o něco níže než tu první a pak ještě z druhé strany z boku krku. Několik dalších bolestivých kousanců mi zanechal i na jiných částech těla. Když se mi zahryzl do zápěstí, došlo mi, že mě zatím kousl jen do míst, kde se ze mě předtím živil nědo jiný. I když jsem předtím donutila Vina, aby mě do něj kousnul, i teď to působilo jako by ze mě on vysával jakýsi jed. Na boku to bolelo snad nejvíc. Nejdřív jsem nerozuměla tomu, proč každý z nich vybírá jiné místo, kde kousnout, pak mi to ale vysvětlil Vin. Prý to na různých místech chutná rozdílně a někteří si na tyhle rozdíly potrpí. On mi tvrdil, že jemuna tom nezáleží, ale kromě jednou toho zápěstí mě vždycky kousal jen do krku. Třeba Vio se zahryzla vždy do stejného místa nalevo hned pod žebry. A on... nevím, jeslti nejraději, ale nejčastěji si krev bere ze spodního rtu. Zvláštní. Znovu se zavrtěl a probral mě tím ze zamyšlení.
"Nebuď mimo, nepřirazil jsem ještě ani jednou." ozval se jeho typický nepříjemný hlas, který byl pro mě signálem, že mi svítí výstražná žárovička s jeho náladou.
"Omlouvám se..." zamumlala jsem. Vzal můj spodní ret mezi zuby a jemně za něj zatahal. Podívala jsem se mu zpříma do očí. Naklonil hlavu do strany a pak začal přirážet. Poznal, že chci říct něco pro něj asi trochu otravnýho, a tak už raději začal, aby raději slyšel moje steny než slova... Což se mu dařilo. Na tváři mu to znovu vykouzlilo ten jeho spokojený úsměv.
"Líbí? Řekni, líbí?" šeptal mi do ucha.
"Líbí..." vydechla jsem. V závěru, můj poslední sten byl zadušen polibkem. Pak se mi znovu zahryzl do rtu a sál... A na samotném konci tohoto aktu jsem si připadala vážně jako naprosto vycuclá krabička od pomerančového džusíku. Doopravdy to nebyl příliš dobrý pocit...

Lehl si vedle mě a jen chvíli čučel do stropu než se posadil a začal si shánět oblečení. Nevím, co mě to popadlo, ale vystřelila sem rukou... a ta ho chytla za zápěstí. Nebyl to žádný stisk, protože jsem byla vážně zeslábla. Ale i přesto se zastavil na místě a zcela bez ostychu otočil. Bylo ještě hodně brzo ráno a já tu rozhodně nechtěla zůstat sama.
"Nechoď..." zamumlala jsem, přičemž jsem zrak klopila k zemi. Zadíval se na mě tím svým typickým pohledem "později si tohle vyřídíme". Tentokrát jsem se ale nenechala odradit.
"Patřím ti, že...? Tak se trochu starej, abych patřila i nadále." polkla jsem. To bylo... hodně drzé... Taky se podle toho zatvářil.
"Oh...? A co uděláš, když tě neposlechnu?" znělo to nadneseně, a jako bych v tomhle rozhovoru, vlastně i mimo něj, byla v jeho blázkosti osoba bez jakýchkoliv práv. Sebrala jsem zbytky sil a maličko víc se mi ho podařilo stisknout v zápěstí.
"Tak uteču. Uteču pryč daleko od tebe. K někomu, kdo mi do jídla nebude dávat červy, dávat pavouky na obličej a nenechá moje tělo ožírat hmyzem." vzpurně jsem se mu zadívala do očí. S ním to ale nehlo. Ale já... tu prostě nechci být sama. Bojím se...
"Ale? A jak to chceš udělat, když sotva sedíš?" řekl posměšně a ruku mi vytrhl. Na nočním stolku ležel ten nožík, kterým jsem se předtím řízla do zápěstí.
"A nebo se zabiju!" rychle jsem se po něm natáhla. Překvapilo mě to množství síly, co se ve mně ještě dokázalo najít. Hned jsem to vytěsnia z mysli. Na tohle teď nemám čas, musím být rychlejší. Když se ostří rychle objevilo u mé krkavice, škubnul sebou a po noži skočil. Stejně jsem ale byla rychlejší. Tentokrát to bylo na mé tváři, na které se objevil vítězný úsměv. Vyhrála jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Hodně obrázků je víceméně z:



Či z mého externáku a tam už se po zdroji nijak nedopídím.
Myslím, že většina pirátů se shodne na tom, že je to prostě na googlu a tam jsou věci prostě veřejné...
Kdyby měl ale někdo s nějakým problém, smažu ho. :))

To samé bude platit pro videa. :)