BLOG JE V ABSOLUTNÍ PŘESTAVBĚ...





Hranice 18+ - mladší na vlastní zodpovědnost a újmu.
Jedním z námětů tohoto blogu je yaoi.
Sprosťárny, věci pro někoho nechutné až urížející, vulgarismy atd.


Úchylové, yaoističky, dlaždici, čtenáři a milovníci neobvyklým paringů, jsou zde vítáni. ^^

Oznámení pouze pro kopírovací zabedněnce bez originality na něco vlastního: jestli někde objevím něco odtud BEZE ZDROJE, tak si mě nepřejte, zmrdi. :3






WD IV.

11. srpna 2013 v 16:28 |  Walking Dead


IV. Krvavá pusa na dobrou noc bude
bezpečnější než jedovatý polibek.


"Lituji, s tím nemám nic společného." odvátila jsem se a chtěla odejít."
"Nic společného, slečno Falcor? To bych netvrdil, vlastně v tom jste namočená až po uši."


Ačkoliv mám pocit, že se mezi námi něco pochroumalo, Vin se ke mně choval stále stejně. Bylo mi to líto a chtěla jsem se mu omluvit, stále se ale nenacházela vhodná chvíle jak na to. Nebo spíš jsem jen netušila jak začít. Třeba se jen mýlím a on už na to zapomněl. Po očku jsem ho pozorovala. Pomáhala jsem mu s vařením a mezi námi panovalo ticho kvůli další osobě v kuchyni. Vlastně, ta osoba přišla před takovými pěti minutami, ale už z dálky byl cítit ten tíživý pocit a Vinovo chování zase nějak zpodivnělo. Nevydržela jsem to a ve chvíli, kdy se ocitl dost blízko, jsem do Vina jemně šťouchla.
"Kdo to je?" zamumlala jsem aniž bych zápolit s krájením mrkve na malé čtverečky. Možná jsem se měla spíš zeptat, co mu je, ale osoba za mými zády mi teď připadala jako mnohem větší problém. Chystal se mi odpověďet, ale ta osoba ho přerušila.
"Hele holko, proč se nezeptáš rovnou mě?" pootočila jsem hlavu. Na sucho jsem polkla. Zatímco Vinův bratr působil na první pohled naprosto neškodně, z tohohle to děsivý príštilo jak krev z rány.
"Kdo... jsi? Nikdy jsem tě to neviděla..." řekl jsem s nádechem opatrnosti v hlase.
"Jmunuju se Lumen, jsem těch dvou starších brácha." prohrábl si černé havraní vlasy. Teď když to řekl, začala jsem budobu v jejich tvářích vnímat. Chvíli jsem na něj jen zírala a můj špatný pocit se ještě o pár procent zvýšil. Chvíli na mě taky jen tak koukal a prohlížel si mě způsobem, jako by si mě snad prohlížel i zevnitř. V tu chvíli bych tomu i věřila, protože jsem poznala, že je stejný jako oni. Za tu dobu tady už jsem se naučila jak je od normálních lidí poznat. Vlastně stačila jen jediná věc: podívat se jim do očí. Nebylo v nich světlo.
"Hej holko, co to děláš?" vytrhl mě z myšlenek. Pochopila jsem hned při jeho divném pohledu někam za mně. Ucítila jsem bolest. Usykla jsem a podívala se na rozřízlé bříško ukazováčku. Jak se mi to... povedlo?
"Jsi v p-" Vin se ke mně rozešel, ale Lumen byl rychlejší. Děsně jsem se lekla, když náhle stál u mě a pevně mi svíral ruku, kterou si trhnutím zvedl ke své tváři. Na chvíli ke mně sklopil pohled. Ucouvla bych, ale ten pohled mě úplně zmrazil na místě. Připadala jsem si jak chycené zvíře, které se dravec chystá sežrat. Pak se jeho pohled vrátil k rozříznutému prstu.
"Lumene, nedělej to..." hlesl Vin. Lumen se jen ušklíbl a krev vytékající z rány olízl. V tu chvíli mě polil chlad. Můj pohled směřoval do jeho očí, které se ale nedívaly na mě. Jeho zrak spočíval na mé ráně. Znovu ji olízl. Již podruhé se zatvářil jako by ochutnal něco moc dobrého a já jen čekala, kdy se mi zahryzne do kůže a udělá si ze mě odpolední svačinku. Někdo jiný mě ale chytl za zápěstí a mou ruku mu vytrhl. Cítila jsem jak mě ta osoba chytila kolem pasu, kus se mnou couvla a pak mě otočila Lumenovi zády.
"Nedělej to, ona patří jemu. A on se tě nebojí." slyšela jsem Vinův chvějící se hlas. Lumen se zasmál.
"Jemu? A co mi asi tak může udělat?" slyšela jsem kroky jak se k nám přibližuje. Otočila jsem se, ale zůstala jsem schovaná za Vinem. Položila jsem mu dlaň na rameno a namáčkla se mu na záda. Mohl cítit můj strach, ale já jeho ne. Neslyšela jsem žádný tlukot srdce ani dech.
"No? Co mi udělá, zbabělý Vincente? Vyrve a rozmačká mi srdce? Zarazí kůl z břízy do hrudi? Nechá mě shořet na prach? Co Vincente? Jsem zvědavý." krátce se zasmál. "Kde se v tom tvém zbabělém tělíčku našel odpor, když tu svého velkého bratříčka nemáš? Snažíš se být statečný?" když byl až u nás, cítila se jak se Vin otřásl. Položil svou ruku na mou a jemně ji stiskl.
"Tak mě zabiješ, bratře? Do toho. Pak můžeš zabít i ji. Pak doufám, že shoříš v pekle." zavrčel Vin. Takový tón hlasu jsem u něj ještě neslyšela. Obvykle byl tak jemný a přátelský... Lumen se uchechtl. Roztřásla jsem se.
"Já peklu vládnu." na tváři se mu objevil úšklebek. Vinovo tělo sebou náhle prudce škublo a z úst mu vyšel bolestný sten. Ucítila jsem jak mě něco mokrého tlačí na tělo. Rychle jsem pustila Vina a pak zděšeně vyjekla. Mezi ňádra mě tlačila Lumenovo ruka trčíci z Vinova těla a držíci v ruce nehybné srdce. Zadívala jsem se na Lumena a do očí se mi vedraly slzy.
"Nedělej to... prosím..." ruku i s orgánem vytáhl a Vin se sesul na kolena. Zezadu jsem ho objala kolem krku.
,,Já tě žádám..." zavzlykala jsem a první slza mi stekla po tváři. Ne! Tohle nesmí! Vin je jediná osoba, kterou jsem kdy zajímala!
"Prosím... já o něj nechci přijít..." mlhavým pohledem jsem se zadívala do očí toho muže. Na zápěstí jsem ucítila slabý stisk.
"Nedělej to... nepros ho... Jsi víc, než kdy bude on." řekl tiše Vin. Seshora se ozvalo uchechnutí. Lumen k nám přiklekl a zadíval se do jeho tváře. V pravé ruce svíral Vinův život.
"Chceš ho?" zeptal se. Zasvitla mi naděje. Vin ale nic neříkal. Na rukách jsem cítila jeho krev, a kdybych s nimi sjela o něco níže, dotkla bych se té hnusné rány. Přiblížil ještě více a hleděl na Vinův obličej, který musel být plný bolesti.
"Uděláme takovou dohodu, jo? Já ti vrátím srdce a ty se nebudeš plést do ničeho, co budu dělat z touhle holkou." zašklíbil se a pak sebou Vinovo tělo znovu trhlo, když mu Lumen vrátil to, co mu patřilo. Postavil se a silným kopnutím ho sklopl k zemi. Protože jsem Vina pevně držela, spadla jsem s ním, ale můj stisk tím povolil. Pustila jsem ho a přetočila na záda.
"Vine...?" dlaní jsem mu přejela po tváři. Už jsem příliš nevnímala kroky, když se Lumen otočil a odcházel. Zvedla jsem oči, až když se ozvalo klapnutí dveří.
"Sakra, to bolí..." sklopila jsem oči zpět k osobě na zemi. Odhrnula jsem mu vlasy z tváře. Pousmál se a naopak on zvedl ruku a palcem mi otřel slzy.
"Nebreč, budu v pohodě." pomalu se posadil. Rána se léčila neuvěřitelně rychle.
"Proč nemám brečet? Málem tě zabil." zachvěl se mi hlas. Nikdy... nikdy v životě jsem nezažila nic tak otřesného... Nikdy jsem neměla takovéhle pocity. Chtěla jsem ho jen svírat v objetí, brečet a prosit. A kdyby bylo nejhůř, slíbit úplně cokoliv, aby Vin žil. Byl moje všecko. Staral se o mě vždycky když mě něco nebo někdo zranil. Uklidňoval mě. Rozesmíval, když mi bylo smutno. Učil mě vařit. Vážil si mě... Nebyla jsem pro něj potrava,... tak jako pro ostatní tady...
"To on jen tak žertoval. Je to zmije, ale nezabil by mě... možná." tiše se zasmál a začal se škrábat na nohy. Postavila jsem se, abych mu pomohla. Raději jsem byla zticha. Na cestě do jeho pokoje jsem příliš velkou oporou nebyla, protože jsem byla o dost menší. Svalil se do postele a chvíli jen nehnutě ležel.
"Můžu ti... nějak pomoct?" řekl jsem opatrně při pohledu na jeho zakrvácené tričko.
"Ani ne." vysoukal se z něj a setřel jím krev ze své hrudi. Jeho rána byla už úplně zacelená. Hodil ho nějak na zem a pak si znovu lehl a začal civět do stropu.
"Taky by jsi se měla převléct." řekl najednou. Tím mi připomněl, že moje tílko není taky zrovna čisté. Jenže... já se teď od něj nechtěla hnout. Napodobila jsem ho a pak si zbylým čistým kouskem otřela krev z krku. Pootočil ke mně hlavu.
"Co to děláš?" viděla jsem, že jeho pohled nepatřil mé více obdařené hrudi, ale mému úplně odhalenému krku. Mlčky jsem si lehla na postel vedle něj. Takhle zblízka jsem si všimla jak pobledl. Jo, zapomněla jsem něco dodat. Lidská krev jim sice vydrží tak tři dny, ale ne v případě, kdy je někdo zraní. V takovém případě skoro všechna energie z ní je využita na tělní regeneraci. Nebylo tedy těžké poznat, že Vin je v tuhle chvíli k smrti vyhládlý, a že moje přítomnost mu to rozhodně nezlehčuje. Ale já nechci, aby se takhe cítil... Chci mu pomoct...
"El,..." zamumlal. "Nerad bych ti ublížil..." upřel na mě ty mrtvé oči. Přitiskla jsem se k němu.
"Každý den to jeden z vás v tomhle domě udělá." řekla jsem. Přejel mi prsty po tváři.
"Nechci to dělat víc než musím. Vím, jak hodně to bolí." sklopil pohled. Bojoval sám se sebou. Bylo mi ho líto, tak jsem rukou zalítl do kapsy a vytáhla menší skádací nožík. Dneska jsem ho objevila ve svém pokoji, nevěřila bych jak brzy se bude hodit. Pozoroval mě zoufalým pohledem.
"El..." chytil mě za zápěstí, ale vytrhla jsem se mu. Kdyby mě chtěl zastavit, musel by se víc snažit. Otevřela jsem nožík a bez zaváhání si ho zarila do levého zápěstí. Hrozně to bolelo, ale to mě nezastavilo. Žiju mimo lidi, kteří se bolesti bojí až moc dlouho. Krev z rány začala téct okamžitě, a tak jsem ruku rychle přistrčila k Vinovo ústům. Odmítavě skřivil tvář, i když se sotva ovládal.
"Notak, nebo to příde nazmar." řekla jsem a ránou se otřela o jeho rty. To už nevydržel. Otevřel rty a odhalil tak své ostré špičáky. Přivřel oči a s lítostivým výrazem ve tváři je hladově zabořil do rány. Jako vždycky... to ukrutně bolelo...




Pootevřela jsem oči. Ohlédla jsem se vedle sebe na stranu, kde ležel Vin. Nebyl tam. Podívala jsem se na strop a uvědomila jsem si, že jsem ve svém pokoje. Ale jasný měsíc, který prosvítal mezi záclonami přímo do mých očí, nebylo to, co mě tak prudce vytrhlo z chaotického snu. Něčí dlaň se dotýkala mého čela.
"Jsi docela zajímavá." řekla osoba, která ležela z té druhé strany, podepírala si hlavu a teď mi civěla přímo do tváře. Zachvátil mě neskutečný strach.
"Ano, boj se. V té chvíli krev chutná nejlíp." zašeptala mi osoba do ucha. Prsty mi přejela po tváři a po krku. Ruku odtáhla a pak mi dlaň položila na břicho. Na sobě jsem měla jen podprsenku a kalhotky. Ty na ležení nepohodlné kraťasy mi musel Vin sundat, když mě sem přenesl...
"Ale..." jednou rukou mě nadzvedl v pase, aby mi vzápětí rozepnul to krajkované černé cosi, co mi před týdnem dala jedna obyvatelka domu. Nechtěla jsem ji nosit, byla moc... odhalující. Nikdy bych si jí nevzala,... kdyby ty moje obyčejné záhadně nezmizely. Na krajkované černé cosi dole už se nevymluvím, protože takové nosím i normálně. A komu bych se vlastně vymlouvala? Že si dovolím spát v takovém sexy něčem? Vždyť to tady ani nikoho nezajímá... Tady jsem ovoce... a jediné, co se tu řeší je, jak nejlépe ho nakousnout.
"Na co myslíš?" sklonil se mi po krku a přejel po něm jazykem.
"Proč mi ubližuješ...?" opáčila jsem otázkou. Když mi stahoval poslední prádlo na těle, nebránila jsem se. Nemělo to smysl. V tomhle mrtvém domě, byla i holčička, která se mrtvým démonem stala v šesti letech, silnější než já. Dlaní mi přejel po stehně. Odtáhl mi od sebe nohy.
"Není to jasné?" jeho prsty se ocitly v mém rozkroku. Škubla jsem sebou
"Protože člověk s tak dobrou krví patří tomu pitomci a ne mě." začala jsem se chvět. Bolí to! Chvíli mi hleděl do tváře než se mu na obličeji neobjevil výraz osoby, která právě vyhrála trofej.
"No ne, ty musíš být ještě čistá." tiše se zasmál. ,,Budu první, kdo si tě vezme." zatlačil a mým následovným bolestným stenům vůbec nevěnoval pozornost. "Zvláštní, že to ten idiot ještě sám neudělal." zaslechla jsem rozepínání zipu. Přišla tak velká nečekaná bolest, že jsem hlasitě vykřila. V půli byl můj křk ale ztlumen jeho dlaní.
"Neřvi." zamračil se a víc stiskl, protože další výkřiky se dostávaly i skrz jeho dlaň. Do očí se mi rychle nahrnuly slzy, které se také rychle roztekly po tvářích. "A trochu se uvolni." když se dostal až nadoraz, bolest byla již o dost menší. Na tváři se mu objevil spokojený výraz. Uvolnil stisk a odtáhl ruku od mých rtů. Místo toho se k nim nahnul tváří a jemně se o ně otřel.
"Vincent o mě řekl, že jsem zmije. Co myslíš, bude můj polibek jedovatý?" zašklebil se a na rty se mi svými přisál. V tu chvíli jsem si přímo přála, aby ten kdo tu byl, byl Vinův bratr, který mě trápil pouze svým kousavým polibkem. I kdyby mi měl dělat tu bolest ještě větší,... nebylo by to nikdy tak odporné...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Hodně obrázků je víceméně z:



Či z mého externáku a tam už se po zdroji nijak nedopídím.
Myslím, že většina pirátů se shodne na tom, že je to prostě na googlu a tam jsou věci prostě veřejné...
Kdyby měl ale někdo s nějakým problém, smažu ho. :))

To samé bude platit pro videa. :)