BLOG JE V ABSOLUTNÍ PŘESTAVBĚ...





Hranice 18+ - mladší na vlastní zodpovědnost a újmu.
Jedním z námětů tohoto blogu je yaoi.
Sprosťárny, věci pro někoho nechutné až urížející, vulgarismy atd.


Úchylové, yaoističky, dlaždici, čtenáři a milovníci neobvyklým paringů, jsou zde vítáni. ^^

Oznámení pouze pro kopírovací zabedněnce bez originality na něco vlastního: jestli někde objevím něco odtud BEZE ZDROJE, tak si mě nepřejte, zmrdi. :3






TNT 2

11. srpna 2013 v 20:34 |  TNT



Tichem prolítla kulka z mý pistole a nedlouho na to se ozvala rána, jak tělo dopadlo na zem. Cejtila jsem jak mi na ruku spadá krev z pistole a nechutně sjíždí po zápěstí dál. Navenek jsem si uchovávala svůj neutrální výraz, i když vevnitř jsem se znechucením otřásla. Jak dlouho budu tohle ještě muset dělat? Jen proto, že jsem jiná a odsouzená tím k nespravedlnosti... Schovala jsem svoje zlatíčko do kapsy a přešla k oknu. Výstřel byl slyšet tak, jak jsem očekávala. Ozvalo se bouchnutí dvířek od Jillova auta. To Trace jde pro tělo. Mimoděk jsem zavadila okem o mrtvého a po kolikáté už si řekla, že bych si měla na těle vybrat jinej bod. Přeci jenom, prostřelenej mozek je docela humus. Otevřeným oknem vešel dovnitř chladný noční vítr. Venku se už shromažďoval dav lidí, ale já přesto zavřela oči a klidně se zaposlouchala do hluku policejních houkaček.

,,Na další vydařený úkol!" pozvedl Ali svou sklenici s červeným vínem. Jeho příkladu následovali i ostatní kromě Kerryho. Přeci jenom, sklenice jen tak visející v prostoru není pro normální lidi to pravé. Docela chudák on. Kdybych ty děcka měla ráda, dala bych ty peníze jim rovnou. To oni taky čekají, až získáme dost peněz, rozdělíme si to. Ale to není můj úmysl. Jakmile se mi ty peníze dostanou do rukou...
,,Sylvi? Lásko? Děje se něco?" vytrhl mě z myšlenek Aliho hlas. Všichni si přiťukávali, jen já stála jak přimražená. Co asi udělají, až zjistí mou zradu? Až se dozví, že jsou jen moje loutky? Začala jsem trhat koutky ve snaze se usmát. Chtěla jsem něco říct, ale skočil mi do toho Skye. Normálně bych za skočení do řeči rozdupala dotyčnýmu ksicht, ale tentokrát mě to zachránilo. U každého ucha měl jeden mobil, momentálně oba poodtažené a zíral na mě takovým divným pohledem, kterej ale za ty čtyři roky už znám.
,,Nečum tak, sereš mě." zamračila jsem se a vytáhla s kapsy krabku cíg a jedno si zapálila.
,,Jsou ještě ve státě." řekl najednou. Teď jsem čuměla zas já. Jeremy do mě po chvilce dloubnul loktem.
,,On myslí ty peníze." řekl. Ahá. Zase si říkám, škoda, že nejsem blond, měla bych se na co vymlouvat.
,,Fakt všechno v pohodě?" zeptal se. Nasadila jsem svůj vraždychtivej výraz.
,,Vypadá to, že není?" zasyčela jsem podrážděně. ,,Tak, kde jsou, zatraceně?!" vyštěkla jsem pak. Všichni na mě podivně čučeli. Do prdele, Sylvie, ovládej se trochu. Skye skončil oba hovory a mobily schoval do kapes svojí vytahaný mikiny. Pak se otočil na Aliho s Jeremim. To mě chce ignorovat či co?!
,,Pevně ji chytťě, bude raplit." řekl. Jako na povel mě vážně oba čapli, že jsem nemohla hnout ani prstem. Teda vlastně mohla. Co se týče fyzický síly, jsem silnější než oni všichni dohromady, ale když už se snažej, chci ten vzrušující pocit být v zajetí... i když jen hranej. Nechala jsem se teda držet a tiše doufala, že to nebude nic takovýho, aby muselo moje baby číslo jedna, Ali do mě bodnout svůj palarizér. Tím jako teď myslim stříkačku. Jo jo, moje kecy jsou občas matoucí.
,,Všimla sis, že tady není Will? Je na nepřátelským území a vyzvídá." pokračoval Skye. Do obličeje se mi nahrnula krev. Říkala jsem si, že mi tady někdo chybí! A ono to tele!
,,Cože? On šel někam bez toho, abych to já řekla nebo povolila? Co si ten malej bastard myslí?!" trhla jsem sebou a přirozeně se těm mým slabým chudáčkům vytrhla tak, že jsem je div neshodila ze židlí.
,,Šel. Kvůli tobě, ví, že ti na těch penězích pro nás záleží." řekl a vyndal netbook z futrálu a zapnul. Obrátila jsem oči v sloup. To je hovado blonďatý. Počkej až se vrátíš, pitomče. Nikdo to po něm nechtěl, sakra! Pak ve mně hrklo. Co to tu plácám? Nemám snad o něj strach? Omyl, jen sračky melu. Jasně, že nemám. Všichni zde přítomní i nepřítomní jsou mi u prdele. Skye je questovej zdroj. Jeremiho s Alim mám na chrápání. Plus zbytek na ostatní využití.
,,Jsou na Rádenský." řekl, což mě přimělo se na chvilku přestat vztekat.
,,Cože?!" zařvala jsem a stoupla si. Je mi v píči, že na mě čumí celej bar, aj ty dvě buzny rozdávající si to vzadu v rohu. Rádenská je jen dvě ulice od Liveru, kde jsme my! Sakra! ...Do prdele! Ty prachy jsou tak blízko! Úplně mi to rozproudilo krev v žilách. Sklenička, co jsem držela se mým stiskem dávno rozletěla na spousty střípků, z niž jeden polooslepil našeho zombíckého parťáka, kterej bolestně zaječel. Bylo mi putna, že mám flek od chlastu přes celý bílý tílko, jak největší spitý prase. Rádenská... Tam je Rion a moje peníze. Zasraná svině, jdu tě zabít. Vystřelila jsem ven do tmy. Mohly být už tak dvě hodiny ráno, každopádně tma jak v pytli, což ale někoho s kočičím zrakem nemusím vůbec trápit. Nasadila jsem, co nejrychlejší tempo, který jsem zvládla a letěla do Rádenský. Čekala jsem, že mě brzy dožene Jeremy, je vážně rychlej. Za to u mě je běh slabá stránka. Brzy jsem se vyčerpaně opírala o zeď jednoho Rádenskýho baráku. Sice to je kousek, ale jak na himalájskej kopeček. Tam asi vykopu jistému debilovi hrobeček. A tohle mu jeho zubama vyriju na náhrobek. Chvíly jsem se rohlížela kudy kam. Loktem jsem se odpíchla od zdi a zahnula do takové té ulice, které by se měly dívky okolo mého věku vyhýbat. Ovšem myslím, že by se takovýmhle místům měli vyhýbat všichni. Alespoň kvůli mně a Jade. Protože Jade je největší děvka, co si to ve svý chvilce rozdá i s popelnicí. Vytáhla jsem z krabky další cígo, ale zapík mi uhasil déšť. To je super. Déšť.
,,Zasraně epický!" zařvala jsem do ulice a cigaretu schovala. Šla jsem dál s hlavou zdviženou k nebi. Zajímalo by mě, co se děje po smrti. Ne, nezajímalo. Nejsem pofidérní a taky ne dost šílená. Soráč, Neile, myslím že nejsi normální. Už by ti to měl někdo říct. Do deště najednou zařvaly dva nebo tři výstřely. Zdálo se mi to dost daleko, tak jsem šla v pohodě dál. Najednou mi podjela noha a hodila jsem masku do tvořícího se bláta, v kterém se ale míchalo už i něco jiného. Něco, co i přes déšť smrdělo jako krev. Vší zbylou silou jsem nadzvedla hlavu, abych viděla své zakrvácené ruce. Co to má kurva bejt? Proč jsem tak najednou slabá? Proč je všude kolem červená? A proč teď je tma? To snad nevidím? Co to-

Probudila jsem se a místo zasraný tmy nebo ráje nebo pekla mě čekalo bílo. Bílej strop. Bílý stěny. Bílý všechno. Kdybych chtěla bejt vtipná, řekla bych něco jako: hm... tak na Alpách asi nebudu, už jen proto, že Yetti z pravidla nenosívaj bílý pláště a doktorský sluchadla a nemaj vedle sebe luxusní sestru s balónama snad naplněnýma héliem. Přivřenýma očima jsem zpozorovala další tři lidi, taky bílí. Všici stáli nade mnou a o něčem se bavili. Nejsem blbá, ale měla jsem chuť požádat o slovník. Jediné, co jsem pochytila byla ztráta krve. Jasně, krev. Někdo mě postřelil. A to asi dost krutě, když Mě to položilo. Pokusila jsem se pohnout rukama. Nejdříve jsem zahýbala prsty a pak lehce zápěstím. Měla jsem totiž v rukách napíchaný nějaký hadičky. Dobře, tak v každý jednu, nebudu to dramatizovat, tohle není scifi. Pak ke mně jeden z nich přistoupil a prsty se dotknul mýho obličeje. Nehnutě a ještě pořád jaksi mrtvě jsem sledovala jeho počínání. Teda do té doby, co mi najednou doširoka otevřel levé oko a nasvítil mi do něj baterkou. Náhle oživlá jsem instinktivně zvedla levačku a vyrazila mu baterku takovou silou, až vysklila jediné okno v malé místnosti.
,,Co to děláš, ty kreténe?! Copak od zbytku nerozeznáš živýho člověka?!" zaječela jsem a prudce se posadila. Začala jsem shánět mobil. Nemám vůbec tušení kolik může být hodin. Co když jsem Riona prošvihla? Co když už mi s těma prachama frnkl? Byly tak blízko zatraceně... Vážené obecenstvo na mě ještě chvíly zíralo, než se rozproudila nová debata. Zkrz okno jsem uviděla slunko už vysoko na obloze. A pak se té drsné holce na nemocničnim lůžku chtělo začít brečet.
,,Do háje." vzlykla jsem a svižně ze sebe naráz vyrvala obě hadičky. Na to propukl chaos. Kde se vzaly, tu se vzaly, dvě sestry v šatičkách mě přichytily na posteli a mluvily na mě a pokoušely se mě uklidnit či co. Jenže já jsem naprosto v pohodě. O tom je ale moje následná salva smíchu asi moc nepřesvědčila. Teď myslím, si myslej, že mi hráblo, a že mi brzo klepne. Se slzami v očích od smíchu jsem je nechala to do mě zase napíchat a pak jsem teprve začala s dotazníkem. Prve jsem se dozvěděla, že jsem v Nuteronský nemocnici. To jméno mi přišlo příšerně povědomé. Nejen proto, jak dementně znělo. Tak moc, až jsem se zarazila. Lehla jsem si do postele a začala čučet do stropu s hlavou v oblacích. Dobrých pět minut se mě snažily obě rozmluvit, než to nakonec vzdaly a odešly. Vůbec jsem je pak už nevnímala. Z nového zjištění sem byla, jak zařezaná. Nuteronská nemocnice... Nuteronská nemocnice... Nuteron... Nuron... Nt... Netter. Netter... Kurva. Myslim, že jsi v slušný prdeli, holka...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Hodně obrázků je víceméně z:



Či z mého externáku a tam už se po zdroji nijak nedopídím.
Myslím, že většina pirátů se shodne na tom, že je to prostě na googlu a tam jsou věci prostě veřejné...
Kdyby měl ale někdo s nějakým problém, smažu ho. :))

To samé bude platit pro videa. :)