BLOG JE V ABSOLUTNÍ PŘESTAVBĚ...





Hranice 18+ - mladší na vlastní zodpovědnost a újmu.
Jedním z námětů tohoto blogu je yaoi.
Sprosťárny, věci pro někoho nechutné až urížející, vulgarismy atd.


Úchylové, yaoističky, dlaždici, čtenáři a milovníci neobvyklým paringů, jsou zde vítáni. ^^

Oznámení pouze pro kopírovací zabedněnce bez originality na něco vlastního: jestli někde objevím něco odtud BEZE ZDROJE, tak si mě nepřejte, zmrdi. :3






TNT 14

11. srpna 2013 v 20:46 |  TNT

Londýn je od Lindsey Onse půl dne cesty, ani to ne. Proto jsme jeli Richieho prostorným autem a on řídil. Auto bylo pro šest osob. Já s Colem jsem seděla vzadu. Před námi Sage s Jennou, Gerr, který se střídal s Richiem v řízení na místě spolujezdce. Na tom místě bych jinak seděla já, ale rovnou jsem mlčky chytla Coleho a nacpala ho se svou maličkostí hned dozadu, protože od večera jsme spolu s Richiem nepromluvili ani slovo. Všichni, hlavně Cole, se na nás nechápavě dívali. I když jsme spolu měli vždycky roztržky a byli na sebe naštvaný, obvykle to byla otázka pár minut, kdy jsme se znovu usmířili... Protože to Richie nikdy nevydržel a omluvil se první, i když za něco třeba nemohl nebo měl v hádce pravdu. Byla jsem ráda, že ze mě Cole nic nepáčí. Protože jsem toho ve výsledku nakonec moc nenaspala, opřela jsem se rudovláskovi o rameno. Drkocání auta mě uspávalo. Usínala jsem s vědomím, že po mně nikdo nebude chtít, abych řídila, že nemusím nic říkat, a že mám na prospání se skoro polovinu dne...

Dorazili jsme kolem čtvrté hodiny. V tolik se mnou asi Cole jemně třásl ve snaze mě vzbudit z mé půlnoci. Vyděsil mě hlas přímo u ucha a tak jsem toho chudáka obdarovala děsivě vyhlížející ránou.
"Au..." zamumlal a protřel si bradu. Podívala jsem se na něj s omluvým pohledem a pak se ještě stále rozespalá vyplazila z auta. Když jsem se narovnala a se zívnutím protáhla, stal vedle mě už Cole se svou i mou taškou. Vzala jsem si ji od něj. Pro mě je to, jako bych témeř nic nedržela. Sledovala jsem ho, jak se rozhlíží.
"Pěkný." ohodnotil moje rodný město. Nic jsem na to neřekla. Vzpomínky se mi do hlavy řinuly jak krev z useknutý lidský končetiny. Vážně to nebylo příjemné. Richie s Gerrem nás vedli, jak jsem tušila, k náměstí. U náměstí se Richie náhle zastavil a otočil se na nás. Hned jsem před jeho pohledem upřeným na mě, uhnula. Nečum na mě, Richie... Já se stále zlobím a ty to víš...
"Jinak... jak jsem slíbil, sehnal jsem posilu." řekl. Trhla jsem sebou. Ne snad... Kývl hlavou někam za sebe a tak jako ve správnym dynamikou naprdaným filmu, vyšla odkudsi skupinka lidí, co měla zachránit témeř ztroskotanou situaci. Hned jak jsem zahlédla živého blonďáčka a jistou hnědovlasou palici, začala jsem couvat. Do někoho jsem ale narazila.
"Zdravíčko, Sylvi." nemusela jsem se ani otáčet. Jen mi od šoku přejel mráz po zádech. Osoba za mnou mi položila ruce na ramena a tím mi zabránila, abych jí svou rukou donutila si v blízké době jít zařídit zubní protézu.
"Chrisi." zasyčela jsem. Richie,... jakkoliv sis to u mě plánoval vyžehlit... pokud vůbec... Právě jsi to naprosto posral... Chris mi sundal ruce ze zad a dlaněmi mě postrčil dopředu - rovnou k Alimu. Ten mě drtivě objal.
"Rád tě vidím, Sylvi." zamumlal. Začla jsem lapat po dechu.
"Jo, ale dušíš mě, Alíku." pustil mě a usmál se. Nevěděl, o tom, že jsme se dali s Richiem dohromady a tak mu naše momentálně odměřenost k sobě, přišla úplně normální. Tak jako ostatním. To jsem teď docela vítala. Znovu se na mě nečekaně objevily Chrisovi ruce. Já ho fakt jednou zabiju...
"Mimochodem, zaslechl jsem, že vy dva jste se dali dohromady." řekl tónem alá bavím se vámi děcka malý zamilovaný. Otočila jsem k němu hlavu a sjela ho vražedným pohledem. Pak jsem se nevraživě zadívala na Richieho, otočila se na podpatku a šla pryč od nich. Nikdo mě nezastavil...

Fajn... Skončila jsem v tělocvičně narvaný vzpomínkami. To je fakt úžasný. Chovám se jak žárlivá blbka, kráva a ještě jsem si do toho přidala tak sedmdesát let. To je... šílená kombinace. Usadila jsem se na žíňěnkách až vzadu ve stínu. Opřela jsem se o zeď a přitáhla si nohy pod bradu a objala je rukama. Odjela jsem odtud, abych to navždy vytěsnila z mysli. No, navždy ne. Až jednou, co bych mohla být připravena, napravovat, co jsem spackala... I když... některé hříchy už se odčinit nedají... Vím... Nikdy jsem neměla v úmyslu se vracet... Zaslechla jsem kroky, ale nikoho jsem neviděla. Vedle mě se zčistajasna zjevila postava. Vyděsil mě obličej přímo před mým. Chtěla jsem mu vrazit, ale hbitě uhnul a zase zmizel. Uviděla jsem ho zase po chvíli - seděl vedle mě.
"Kerry... naučil ses ovládat svoji sílu?" zamumlala jsem a zírala do šera před sebou.
"Nejen on, my všichni. Joy komukoliv namlátí s japonskými tonfy, Neil našel novou víru v samopalu, Jeremy zabíjí neslyšně, ani samotná oběť ho nevidí, Luka už může hrdě nosit svou přezdívku rozparovač, Will je přeborník na mučení, Před Skyem se nedá utajit vůbec nic, vždycky zjistí všechno, Rea zastaví jakkoliv silný útok, její tělo zvládně i silnou explozi, já - však víš a Ali... Ten ti to poví sám... Všichni jsme zestárli a taky se stali mnohem silnější.
"Aha,... ale na někoho jsi zapomněl... Co Tomášek? Jemu je už osmnáct..." řekla jsem zamyšleně. Viděla jsem, jak mě skenuje zkoumavým pohledem.
"Změnila jsi se,... může za to Richie?" hodila jsem po něm blbej pohled. Ano, za všechno může Richie~~
"Nemluv o něm. Tak moc mě naštval." drcnul do mě, jako bysme byli nejlepší kamarádi. Proto jsem se na něj zatvářila ještě blbějc..
"Jinak jsem říkal, že před Skyem neutajíš nic, takže víme všechno. I o té skupině a kvůli čemu jste se pohádali. Mimochodem, o tom, že si s Richiem začala chodit, jsme věděli též hned. Ali z toho byl celkem zdrcený,... protože když to nebyl on... však víš kdo, tak má za to, že měl taky šanci. Ale kdyby ses tím náhodou chtěla trápit,... což ty asi ne, tak nemusíš, protože se dal dokupy s Reou." zaksichtil se. To mě celkem překvapilo. Jelikož sama jsem dost namyšlená a egoistická a namachrovaná a no prostě spoustu dalších záporných vlastností mám, takže mi příde dost absurdní, když se kluk vzdá mě a sníží se na tak průměrnou holku.
"Vlastně mi to je jedno, ale později jim pogratuluju. Je to hezké, že si Ali našel jinej objekt, alepsoň z něho nemusím mít špatné svědomí."divně se na mě zadíval.
"Tak teď nevím, jestli mám věřit tomu "je mi to jedno" nebo tomu "nemusím mít špatný svědomí." tentokrát jsem do něj drcla já, ale způsobem alá máš štěstí, že ti nepopraskali žebra. S bolestným výrazem se za ně chytil. Živě jsem seskočila na zem.
"Fajn... sorry... To je ještě pomsta za to, že jsem zmínil Ri-" vražedně jsem se zatvářila.
"Už drž prosim tě hubu, stejně vůbec nechápu, proč tu vlastně seš..." protáhla jsem se a očkem se po něm podívala. Stále se držel za bok, ale jeho výraz byl vážný.
"Přišel jsem se zeptat, jestli ti ta naštvanost za ztrátu Richieho stačí. Myslím tím, právě on má všechny vlastnosti kluka, kterýho holky milujou. A taky kluka, co je s tebou schopný vydržet... A jestli jsi se s ním začala hádat ze žárlivosti, tak si buď jistá, že jestli se nesrovnáš, tak o něj rychle přijdeš." vybalil na mě. Začala jsem se dost naštvaně mračit.

"Řekla bych, že jsi zapomněl s kým mluvíš." pronesla jsem chladně. ,,Ale nevadí, jsou to tři roky, takže když se omluvíš, skončíš v nemocnici jen na půlrok." začala jsem si prokřupávat prsty. Co si to sakra dovoluje?! Jak jsem mohla očekávat, vypařil se jak pára nad hrncem a už se neukázal. Odplivla jsem si a znovu si vylezla na žíněnky. Zmetek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Hodně obrázků je víceméně z:



Či z mého externáku a tam už se po zdroji nijak nedopídím.
Myslím, že většina pirátů se shodne na tom, že je to prostě na googlu a tam jsou věci prostě veřejné...
Kdyby měl ale někdo s nějakým problém, smažu ho. :))

To samé bude platit pro videa. :)