BLOG JE V ABSOLUTNÍ PŘESTAVBĚ...





Hranice 18+ - mladší na vlastní zodpovědnost a újmu.
Jedním z námětů tohoto blogu je yaoi.
Sprosťárny, věci pro někoho nechutné až urížející, vulgarismy atd.


Úchylové, yaoističky, dlaždici, čtenáři a milovníci neobvyklým paringů, jsou zde vítáni. ^^

Oznámení pouze pro kopírovací zabedněnce bez originality na něco vlastního: jestli někde objevím něco odtud BEZE ZDROJE, tak si mě nepřejte, zmrdi. :3






TNT 13

11. srpna 2013 v 20:46 |  TNT

Richie se trochu nechápavě mračil.
"Co že to?" zhoupla se Sage na židli a upřeně Gerra a Jennu pozorovala. My s Colem jsme se na sebe blbě podívali. Jsme ráda tu mám ještě někoho, kdo je zcela normální a nemá potřebu pomáhat cizím lidem,... i když on je vlastně Richie zná... Což je ale úplně putna, protože já ne a on mě sem donutil jít... Ne, fakt jim nemám náladu ani chuť pomáhat. Richie má jen štěstí, že pro něj já pár věcí udělám.
"AHP jsou už v Lindsey Onse..." zamumlal s rukama zatlýma v pěst. Odvrátila jsem hlavu a svůj další přiblblej pohled věnovala zdi, kde byl nasprejovanej nějakej retardovanej smajlík. Tohle je fakt dojímavý... Jistým způsobem mi ten blbeček připomíná mě,... Ještě, že už taková nejsem. Jenna prudce vstala a Gerr musel rychle uhnout, aby mu nedala do zubů.
"Balíme." řekla stručně a sama se odebrala to splnit. Zdá se, že všichni tři momentálně přebývali tady. Richie po mé pravici též vstal. S Colem jsme na něj hodily skoro totožné něco očekávající pohledy. Když se s něma setkal, protočil oči.
"Co koukáte? My se jdem taky zabalit, Sylvi." pak s podíval na Coleho. ,,Jdeš taky?" na to se můj pohled změnil na naprosto prosebný, který jsem hned vrhla na Coleho. Ten zavrtěl hlavou. Bylo mi jasný, že můj velice roztomilý kukuč nezabere... Tak jsem se na něj pověsila.
"Půjdeš... Máš smůlu..." odhrnula jsem mu vlasy z ucha a začala mu do něj šeptat něco, co slyšel jen on. Po mých slovech se otřásl, jako by mu po zádech přežel mráz a jeho tvář trochu pobledla.
"D-dobře,... půjdu..." zachvěl se mu hlas. Slezla jsem z něho a přitom se spokojeně usmívala. Právě jsem si sebou na výlet zabalila jednoho normálního jedince.

"Richie,... ještě, než se znovu vrátíme řešit ten nesmysl,.. víš, že s tím nesouhlasím." řekla jsem a usadila se na svém oblíbeném gauči, kde jsem se po chvíli líně rozvalila.
"Vím, ale jsou to moji staří přátelé, hlavně Jenna... A v Lindsey Onse jsme žili oba. Nemyslíš, že se nás to taky týká?"
"To možná jo, ale,... copak už jsi všechno zapomněl? Nemám problém s tebou jet kamkoliv jinam, víš to. Tak proč chceš, abych tě doprovázela tam? Jsi sobec!"
"Já jsem sobec? Ty jsi řekla, že nechceš, abych jel sám. Já tě přece nenutím." namítl. Zamračila jsem se.
"Fajn... fajn... Nikdy bych nevěřila, že tohle řeknu, ale... To je ta tvoje Jenna důležitější, než já? Kolik let znáš ji a jak dlouho znáš mě? Já si teď ale vůbec nepřipadám, jako někdo, koho miluješ!" zpříma jsem na něj pohlédla. Moje pro holky typická žárlící otázka ho očividně zarazila.
"Co jsi to řekla, Sylvi...?" koukal na mě jak na idiota. Když jsem neodpovídala, zavrtěl hlavou a odešel vedle do kuchyně. Chvíli jsem z jeho výrazu měla zásek, než jsem vyletěla. Vyskočila jsem z gauče a hnala se za ním.
"Čím se sakra liším, že mám zakázáno žárlit? A to tvoje mlčení teď znamená, že jsem trefila do černýho?" zavrčela jsem. S klidem se na mě zadíval.
"Sylvi, já ti nic nezakazuji, jen je to divné... Nemáš nač žárlit. Jako ostatní je Jenna jen kamarádka. A já jí chci pomoct. Ale už jsem ti to řekl. Jestli tam vážně tak nechceš, pojedu sám, vyřídím to a budeš mě tu mít rychle zpátky."
"Ty... ty mě tam jenom nechceš, co? Těšíš se na to, až mě budeš mít na chvíli z krku, co? Přiznej barvu, já nejsem blbá. Viděla jsem, jak se na ní díváš. A starej Richie, by se na lidi, které potkal kdysi dávno, vykašlal." byla jsem vzteky byz sebe, ale ještě jsem překvapivě nezvýšila hlas a hlídala svá slova. ,,A jak tebe budu mít zpátky? Co to jako mělo znamenat? A co to bylo za tón? Neštvi mě Richie." vlastně už jsem byla naštvaná dost... dost hodně... Náhle mě chytil za ramena a zatřásl mnou.
"Sylvie, prober se sakra! Co to s tebou dneska je? Takhle se normálně nechováš! Vždyť tu vůbec o nic nejde!"
"O nic nejde? O nic nej- Hele Richie, já ti odpustila všechno, co jsi mi provedl... Protože jsi mi vrátil pevnou půdu pod nohama. Dokázal jsi mi, že můžu mít víc, než falešné city ke zloději a vrahovi,... což mi teď připomíná, že seš vlastně stejnej, lhář, zloděj a vrah jako Lusian. Jdi si za tou kurvou a budeš komplet on. A zaručuju ti, že to budu já, kdo tě pak zast-" byla jsem umlčena ráznou a bolestivou ranou přes tvář. Poděšeně jsem se na něj podívala.
"Richie,... ty jsi mě praštil... Tys mi dal facku..." řekla jsem tiše a jen na něj šokovaně zírala. Za celé tři roky mě trápil už všemožně, ale nikdy mi úmyslně způsobil fyzickou bolest. Díval se na mě rozhořčeně a zároveň uraženě. Najednou jeho výraz změkl. Udělal ke mně krok a objal mě.
"Sylvi, promiň, já nechtěl. Vím, že by ses takhle nechovala... Povíš mi, co se stalo? A pokud to opravdu nechceš, půjdu jim říct, že se situace změnila, a že jim pomoci nemůžem..." mumlal mi vedle ucha. Neměla jsem ale sebemenší náladu ho poslouchat. Hrubě jsem ho odstrčila. Zapomněla jsem ale na svojí sílu. Zády si dal tvrdě o jídelní stůl. Tvář se mu skřivila bolestí. Nechtěla jsem ho takhle surově odstrčit, ale může si za to sám. Bez omluvy nebo jakéhokoliv slova jsem se sebrala a utekla do naší společně ložnice, kde jsem se zamkla. Ať si už dělá, co chce,... když už mě kvůli tomu musel takhle naštvat. Mně by ani nevadilo jim pomoci,... kdyby se o tom Richie nejdříve poradil se mnou... Brala bych to jako laskavost pro něj... Vztek ze mě pomalu spadnul a zbyla ve mně jen lítost z hádky. Kdybych se mu tu věc, co mě už dlouhe štve odvážila říct, mohli jsme si hádku vyřídit už dřív a teď by byl klid... Možná... Pokud by nebyl už úplně klid... V tu chvíli bysme spolu už možná nebyli... Ve chvíli, kdy jsem si lehla na postel a rozbrečela se jak děcko do polštáře, se ozvalo rozpačité klepání na dveře.
"Sylvi? Je mi to líto. Promiň. Moc promiň. Nechtěl jsem na tebe křičet a už vůbec tě uhodit. Prosím, řekni mi, co tě trápí. I pokud je to nějaký průšvih, nebudu se na tebe zlobit. Nedokázal bych to. Pusť mě prosím dovnitř... A nebo aspoň nebreč..." poslouchala jsem jeho slova, ale neodpovídala. I když v duchu ano... Máš pravdu, že je to průšvih a pekelnej... Kterej už mě trápí dost dlouho... Ten bys ale nepřešel s klidem, jako bych vykradla banku nebo někomu zlomila vaz v sebeobraně...
"Sylvi? I když mi neodpovídáš, alespoň mě poslouchej. Zavolám Gerrovi, že to odvolávám, ano?" vyskočila jsem na nohy. Tak to zase ne! Když už se do týhle blbosti přihlásil, bude to muset doject do konce! Došla jsem ke dveřím, odemkla a zprudka je otevřela. Překvapeně se na mě díval. Sklouzl pohledem na mou tvář. Reagovala jsem rychlým osušením tváří a očí rukávem. Nadechl se, aby něco řekl, ale nedala jsem mu šanci.

"V žádném případě. My do Lindsey Onse pojedeme. Postaráme se o ty debilní AHP a pak se vrátíme a ty mi koupíš obrovskou bonboniéru, velkýho plyšovýho králíka z nejhebčího plyše a jako dovršení mi pořídit in zásnubní prstýnek. Nebudu se zamykat, ale miláčku, dneska spíš na gauči. Doufám, že chápeš." vychrlila jsem a pak mu znovu zabouchla před nosem. Za dveřmi bylo ticho. Po chvíli se ozvalo vzdálené klapnutí dveří. Šel ven? I když teď je mi to vlastně fakt u prdele... Využila jsem jeho laskavé absence a šla se umýt. V rouše Evině jsem se začala procházet po našem společném drahém bytě ve vysokém patře. Prosklenou zdí jsem shlédla dolů na krásný noční Londýn. Věc, kterou máme s Richiem společnou. Miluju tuhle ptačí perspektivu. Oblékla jsem si svou noční košilku a ještě zkontrolovala svou sbalenou tašku, zda mám všechno. Nakonec jsem se uložila do postele s úmyslem usnout a mít dnešní tragický den ještě rychleji za sebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Hodně obrázků je víceméně z:



Či z mého externáku a tam už se po zdroji nijak nedopídím.
Myslím, že většina pirátů se shodne na tom, že je to prostě na googlu a tam jsou věci prostě veřejné...
Kdyby měl ale někdo s nějakým problém, smažu ho. :))

To samé bude platit pro videa. :)