BLOG JE V ABSOLUTNÍ PŘESTAVBĚ...





Hranice 18+ - mladší na vlastní zodpovědnost a újmu.
Jedním z námětů tohoto blogu je yaoi.
Sprosťárny, věci pro někoho nechutné až urížející, vulgarismy atd.


Úchylové, yaoističky, dlaždici, čtenáři a milovníci neobvyklým paringů, jsou zde vítáni. ^^

Oznámení pouze pro kopírovací zabedněnce bez originality na něco vlastního: jestli někde objevím něco odtud BEZE ZDROJE, tak si mě nepřejte, zmrdi. :3






TNT 3. Enemies

3. července 2013 v 19:12


To jméno mi přišlo příšerně povědomé. Nejen proto, jak dementně znělo. Tak moc, až jsem se zarazila. Lehla jsem si do postele a začala čučet do stropu s hlavou v oblacích. Dobrých pět minut se mě snažily obě rozmluvit, než to nakonec vzdaly a odešly. Vůbec jsem je pak už nevnímala. Z nového zjištění sem byla, jak zařezaná. Nuteronská nemocnice... Nuteronská nemocnice... Nuteron... Nuron... Nt... Netter. Netter... Kurva. Myslim, že jsi v slušný prdeli, holka...
Rion, největší čorka široko daleko. Hodně lidí se ho bojí, ale já ne. Nettera se nebojí nikdo, ale já ano. Většího zmetka jsem nepotkala. Hrála jsem leklou rybu ještě do oběda, kdy sem si hned po něm z kůže znovu vytahala ty odporný hadice trochu rozklepanýma rukama. V malé místnosti jsem našla své oblečení a všechny svoje věci. První, co my přišlo na oči, byl zprávami zaplněnej mobil, jak sem hned v parku špitálu zjistila, všechny byly od členů TNT. Neobtěžovala sem se je číst a všechny sem hodila rovnou do koše. Namířila jsem si to pryč napříč parkem. Je to jistější, než se plížit křoviskami, jak uprchlej cvok z blázince. Hned za branou jsem vyťukala zprávu Alimu a pak se sesula na jedné z laviček, když ze mě konečně opadlo to napětí. Je to ale divný, kdyby mě chtěl Netter vidět, dávno by to udělal a není možné, že by o mě nevěděl ve vlastní nemocnici. Mám z toho fakt blbej pocit. Netrvalo dlouho a zastavila u mě Aliho motorka. Zajímalo by mě, na co potřebuje prachy on, má auto, motorku a oblíkanej chodí taky dost dobře. V ten moment jsem kašlala na svoje postavení ve skupině a vděčně a vřele se na něj usmála. Úsměv mi oplatil a bezeslova mi hodil svou druhou helmu. Posadila jsem se za něj a ruce mu ovinula okolo pasu. I přesto, že ho skoro neznám si troufám říct, že je to fajn kluk. Kdybychom byli normální a potkali se za normálních okolností jako třeba při tanci na diskotékách pro obyčejné lidi, možná bych o něm přemýšlela jinak. Nejsem ale sentimentální debilka. My normální nejsme. Já, on a nikdo z party. Je to teď jen parťák a kamarád do postele. Kdyby ale, mi jeho odstřelení vrátilo ty peníze zpět, udělala bych to. Stejně tak to platí o ostatních. Jsou jen moje nástroje.
,,Co se stalo?" vytrhl mě najednou ze zamyšlení jeho hlas. Opřela jsem se o jeho záda a zavřela oči.
,,Nic moc. Jen... Netter." zamumlala jsem mu do mikiny. Při mých slovech sebou škubnul, ale jinak jel bezeslova dál. Neznám nic z Aliho minulosti, jen vím, že je s Netterem jaksi spojenej. V TNT ale máme jedno nepsané pravidlo: nikdo se nikoho na nic neptá. Stejně tak, jako nikdo neví nic o mně, já nevím témeř nic o nich. Pouze křestní jména a samozřejmě důvod, proč je mám při sobě. Byla jsem ráda, že se na nic víc nevyptával, i když v tomhle případě mohl. A ještě víc jsem byla ráda, že jsem se, se samotnou osobou jménem Chris nemusela setkat tváří v tvář. Ramenem mi náhle projela ostrá bolest. Zaječela jsem, až Ali skoro leknutím nevytočil zatáčku a najel do rohu jednoho krámu.
,,Co je?" křiknul a protože nemohl koukat za jízdy dozadu, zastavil u chodníku a už mě musel z motorky sundavat. Přes tu odpornou bolest jsem vnímala jen, jak mě posadil na zem... A pak mi znovu před očima všechno zčernalo...

Znovu sem se probudila z bezvědomí, tentokrát, ale v milejším prostředí. Probrat se a zjistit, že jsem znova v Chrisovo nemocnici, asi by mě vážně kleplo.
,,Vážení pozůstalí, sešli jsme se zde dnes, abychom doprovodili k poslednímu odpočinku a naposled se rozloučili s..." slyšela sem, jak nade mnou pronáší jeden debil. Jak můmie jsem se napřímila do sedu a zadívala se na Jeremiho vážně roztomile, tak jak to umím jen já. Okamžitě mu sklaplo.
,,Abych nepronášela proslov já tobě, demente." pronesla jsem hrozivě s nefalšovaným senppaku pohledem a pak si znovu lehla na to tvrdý pod sebou. Pak jsem se začínala orientovat v okolí. Válela jsem se na svých oblíbených žíněnkách. Pozvedla jsem trochu překvapeně jedno obočí, když jsem okolo sebe zaznamenala jen tři osoby. Pak mnou znovu projela ta kurevská bolest. Taková, že jsem ani nevěděla, z čeho vychází. Nekřesťanská bolest...
,,Co to doprdele je?!" zaječela jsem, přičemž jsem se chtěla znovu posadit, ale několik rukou mě chytlo za ramena a přirazilo zpátky. Pak mi došlo, že to byly jen dvě ruce, Willovy.
,,Myslím, že je docela pochopitelný, že ses dostala z Nuteronský tak snadno." prohlásil Will, kterej mi dřepěl u hlavy a zíral mi na rameno.
,,Co to meleš? Ty! Počkej, ty to schytáš, debile! Kdo ti to kurva dovolil?!" ohnala jsem se po něm. Bez problému ale chytil mou ruku za zápěstí a svou silou naprosto znehybnil. Čuměla jsem, jak moje babička v kině na Době ledové 3D. Což babičku si ještě pamatuju a na tom 3D jsme fakt byly.
,,Co to-" nechápala jsem a snažila se vytrhnout. Neúspěšně. Začala jsem se mračit.
,,Kdy jsi takhle zesílil?" zasyčela jsem. Uchechtl se. Co? Co?! To si počkej, to bude eňo ňuno, až budu okey. Umlátim tě k smrti.
,,Omyl, to ty jsi zeslábla, krutě. Nemusím se ani snažit a to jsem z nás všech nejslabší." řekl. Pak mi to docvaklo. Proč Nuteron a proč jsem mohla tak snadno odejít. Proč ta šílená bolest a slabost. Proč mám na všech třech místech krvavou stranu jen zezadu. Proč mi Will, naše zdravotní sestřička zkoumá rameno. Ovládl mě neskutečných vztek.
,,Ten čůrák do mě nechal nastřílet Ishigy! To hovado! Bastard, šmejl. Ty samý kulky mu narvu do prdele a pak mu těmi samými roztřílim lebku!!" rozeřvala jsem se. Tohle tady není prvně. Ishigský kulky jsou dost nepříjemná věc a jejich vyndavání je věc ještě mnohem horší. Když se mi to stalo posledně, kdy mi Will páčil jeden ze stehna, udělalo se mi na blití. A to fest.
,,Kurva..." usykla jsem, když mi Will skalpelem říznul do živýho masa a kleštičkama začal ven páčit první Ishig. Vážně... fakt příšerně to bolelo. Do očí mi vrhkly slzy, protože tahle bolest se měla opakovat ještě dvakrát. Asi se vážně pobleju...
,,Promiň, kdybych to měl čím umrtvit, udělám to." šeptnul Will a začal znovukrvácející ránu pečlivě zašívat.
,,Ty... kdybys tam vůbec nelezl, nemuselo se to stát. Blbče pitomej." odsekla jsem způsobem, že sklopil oči zpět k ráně a dál se mnou nemluvil. Nevím, co si myslel, ale to co jsem řekla nebyla pravda. Tady si každej zadpovídá za svoje. Podle našich pravidel můžu Willa potrestat jen za vlastní konání, ale už ne za to, že jsem tam letěla jak raketa a vůbec nepřemýšlela nad tím, že by ze mě mohli udělat ementál, či do mě nastřílet tyhle sračky. Radši bych brala ementál, mimochodem. Mou pravou dlaň konejšivě tiskl Ali. Nedokázala jsem mu v tu chvíly vpálit do obličeje, že nepotřebuju žádnej zasranej soucit ani nic podobnýho. Jsem Cora G.B, zabiják z podsvětí, sakra.

Trvalo to celý hrozně dlouho, když jsem konečně s vyndanými kulkami a ošetřenými ranami ležela na žíněnkách a jak mám ve zvyku čučela do stropu. Z levé strany dřepěl opřený o zeď Jeremy a ze strany druhé seděl na okraji Ali. Will si opodál v umyvadle umýval to svoje nádobíčko a jinak tu kromě nás nikdo nebyl. Myslím, že Ali to řekl jen těm dvěma. Dobře udělalo moje zlatíčko, i když nechápu Jeremiho momentální úděl tady. V tomhle stavu by mě neměl vidět radši nikdo. Vydýchávám zážitky. Ani mně se nestává každý den, že jsem dvakrát na pokraji smrti.
,,Miláčku?" řekla jsem a v další moment se na mě upřely dva páry očí. Asi jim budu muset rozdělit pojmenování.
,,Ali, svolej bandu." upřesnila jsem i s požadavkem a stále nehybně ležící jsem zavřela oči. Musím zjistit, kde je teď Rion. A co dělá teď Netter. A pak možná zjistit poslední činnosti Rony. Blbej pocit se mě stále drží. Rion mě okrade, Netter přizabije, nic dalšího teď nechci riskovat, když vzpomenu, že Rona je možná větší psycho, než Netter.
,,Fajn." ozvalo se shora. Sice by bylo lepší, kdyby mě teď neviděli, jenže musím začít jednat. Je to jak šachová partie a já jsem na tahu.

Usilovně jsem přemýšlela, dokud nedorazily moje šachové figurky. Nevím, kam se teď pohnout.
,,Je pryč." hlesl Skye. Když to řekl, chtěla jsem zoufalstvím něco rozmlátit, ale vždy, když jsem se špatně pohla, projela některým z prostřelených míst bolest. Proto jsem pořád ležela a se zavřenýma očima se znovu zakopala do myšlenek. Kdyby spolu ti tři spolupracovali, byl by to jasněj The end. Vzdychla jsem.
,,Ergo, najdi něco. Potřebuju se rozptýlit prací." pronesla jsem. Pak jsem oči otevřela a rozhlédla se po své grupě, jak mám ve zvyku. Tentokrát jsem viděla i Graineho. Pomalu jsem si sedla a sunula se ze žíněnek.
,,Co to děláš?" nechápala Watchdog. V pytlíku v ruce a stejně tak ve svý tlamě měla spoustu gumových medvídků. Přežvykovala, jak koza trávu a odbarvený vlasy měla rozcuchaný. Na tváři měla i obtisk zmuchlané peřiny. Asi jsem jí vzbudila, chudinku. Chtěla jsem na její výraz odseknout něco hnusnýho, ale to, co mě první napadlo jsem si radši nechala pro sebe.
,,Někoho navštívit." řekla jsem neurčitě. Koukali na mě, jak z jara. No jo no, né každej si se třema dírama v těle může dovolit chodit tak jako já.
,,Všichni se vemte nějakou práci. Všichni tu potřebujem peníze, ne? Tak něco dělejte, smráďata." prohlásila jsem zády k nim a kulhala se pryč, páč druhá ze tří Ishigů mi skončila v pravým boku. Ale kašlu na bolest. Když už nevím co, musím ho vidět a zase si připomenout, proč tyhle věci vlastně dělám.
,,Uriahu?" otočila jsem se pak na něj a nakonec mrkla i na Jilla. ,,Dneska v jedenáct u mě." řekla jsem pak a plahočila se pryč. Trochu se mi zatmívalo před očima. Ucítila jsem dotek na ruce. Skoro jsem se lekla. Těsně u mě se zjevil Jill a pevně mě chytil za ruku.
,,Pusť, sakra." snažila jsem se vytrhnout, ale moc to nešlo, vlastně jsem byla ráda, že jsem pořád jakž takž stála rovně.
,,To nemyslíš vážně. Skoro tě zabili a ty ven lezeš znova? Nic bych neřek, kdybych neviděl, jak z tebe No.X zaživa tahá kulky. Seš blbá nebo co?" zdálo se mi, že to trochu přeháněl. Nebo spíš trochu víc, když připočítám i ten vážný výraz. Začala jsem se smát. Pak jsem se mu konečně vytrhla, když nedával pozor.
,,Blbej seš tady ty, co ti jebe?" řekla jsem s úšklebkem v tváři, kterej se ale brzy na to změnil na ten obvyklý stoický.
,,Nevíš o mně dost, přesto ti ale můžu říct: drž hubu, Jille a hleď si toho čeho máš." otočila jsem se k němu zády, abych si ušetřila ten výraz, co okamžitě nasadil. Trochu mě to vykolejilo, proč byl sakra takovej? Nebo já jsem jiná? Ne, to není tím, vždycky jsem byla na všechny hnusná, už od začátku, aby veděli do čeho jdou. Chtěla jsem jít dál, to už jsem ale zarazila sama. Znovu jsem se otočila ke grupě. Jeden pár na mě upřených očí mi jaksi scházel. Zaškubalo mi v tváři. Asi to přestávám mít pod kontrolou. Ve stejnou chvíly jako jsem podrážděně vyštěkla otázku se mi v kapse rozeřval mobil, jako předzvěst něčeho špatnýho.
,,Kam do prdele zmizel Michael?!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Hodně obrázků je víceméně z:



Či z mého externáku a tam už se po zdroji nijak nedopídím.
Myslím, že většina pirátů se shodne na tom, že je to prostě na googlu a tam jsou věci prostě veřejné...
Kdyby měl ale někdo s nějakým problém, smažu ho. :))

To samé bude platit pro videa. :)