BLOG JE V ABSOLUTNÍ PŘESTAVBĚ...





Hranice 18+ - mladší na vlastní zodpovědnost a újmu.
Jedním z námětů tohoto blogu je yaoi.
Sprosťárny, věci pro někoho nechutné až urížející, vulgarismy atd.


Úchylové, yaoističky, dlaždici, čtenáři a milovníci neobvyklým paringů, jsou zde vítáni. ^^

Oznámení pouze pro kopírovací zabedněnce bez originality na něco vlastního: jestli někde objevím něco odtud BEZE ZDROJE, tak si mě nepřejte, zmrdi. :3






TNT 24. Disclosure

7. července 2013 v 14:21

"Co by tomu řekla Skittle." zasmála jsem se. S tím jsem se odpíchla od země a rychle se rozeběhla ke Q. Goweru. Byla jsem tam během chvilky. Riga, Skittle a Gerr už na mě čekali u vchodu. Na dvou různých stranách náměstí jsem zahlédla dvě postavy. To byly hlídači Jenna a Sage. Nelelkovala jsem, jen se s dívčinami v rychlosti pozdravila a zahučela do útrob fontány, jenž byla vchodem do úkrytu Mořského koníka. Hned za mnou dovnitř vešly Skittle a Riga. Gerr za námi průchod zavřel. Rozsvítila jsem baterku a počkala na holky. Tohle bude... ještě zajímavý.

Nejdřív to byla skutečná chodba vytvořená s dlaždic. Až po asi kilometru plynulého klesání dolů, dlaždice vymizely. Klapot bot ustal, když jsem vstoupily na hlínu. Po dalším asi čtvrt kilometru se cesta zase změnila. Šly jsme po šutrech. Na to že jsme byly v jeskyni, mě upozornil až krápník, do kterýho jsem se majzla čelem. A na to, jak je tahle cesta nebezpečná zase půlmetr hluboká díra v zemi. Nasrala jsem se a strčila holky před sebe. Už se mi o nic mlátit se nebo do ničeho padat fuck nechce.
Už jsem z tý chodby začínala chytat rapla. Naštěstí jsme se už brzy dostaly do jakéhosi otevřeného prostoru. Viděla jsem jak to šly holky s baterkama hned sčeknout.
"Tady jsou nějaký rýhy... Vypadá to jak obrázek..."
"Kecáš? Jsme snad v době kamenný?"
"Ne fakt je tu ňákej pict."
"Ještě řekni, že to vypadá jak mamut a klepnu tě."
Jejich dohadování jsem moc nevnímala a sama se šla porozhlédnout. Skittle měla pravdu, něco bylo na stěnách, ale moje fantazie to fakt dokázala přirovnat pouze k rýhám. Došla jsem teda k názoru, že to pro nás není nijak důležitý a šla dál, hledat nějakej další průchod. Světlo z baterek toho moc nezachytilo, a tak zbývalo jen ochmatávat stěny. Šla jsem podél té nejvzdálenější. Pak se moje noha o něco sekla. Hodila jsem masku přímo na nos...
"Au..." slyšela jsem jak ke mně běží a jejich hlasy, ale moc jsem je nevnímala. Ošahávala jsem to, o co jsem zakopla. Až pak mě, blbce, napadlo si na to posvítit baterkou. Pohled přímo do prázdných důlků lebky se mnou málem sekl.
"Sviťte, nevidím." jedna baterka na to moc nestačila. Prohlédly jsme kostru od hlavy až k patě. Když jsme prošacovaly tašku, našli jsme dost zajímavých věcí. Bylo tam spousta dokumentů v deskách a pak peněženka, která by se dala po umytí klidně používat. Riga našla jistý spis o Q. Goweru a Mořském koníku.
"Průzkum, který se konal 26. srpna roku 2006..." četla jsem nahlas. Pak mi došla jistá skutečnost.
"To je den předtím, než Richie dal Mořskýho koníka Julianovi..." zamumlala jsem si.
"Co jsi říkala?" z přemýšlení mě vytrhl hlas. Kruci... Já zapomněla, že tu nejsem sama...
"Nic." rychle jsem zavrtěla hlavou. Může s tím mít Richie něco společnýho...? Asi ne... To by o tomhle věděl... A určitě by mi to řekl... Myslím teda...
"Tahle kostra je tu už sedmý rok." řekla jsem s určitostí v hlase. Nevím, proč jsem si v tom byla tak jistá, ale něco... mi říkalo, že mám pravdu. A taky jsem měla z něčeho špatnej pocit. Nejen špatnej pocit. Bylo to něco, co mi na těle dělalo husí kůži. Někdo tu byl 26. srpna a umřel tu. A o den později měl Richie v ruce ten klenot... Zamračila jsem se. Hledala jsem dál. Objevila jsem občanku. Zasvítila jsem si na ní a přečetla si jméno. Ruce se mi roztřásly. To přece... to není možný...
"Julian Linaberry..." moje oči spočinuly na fotce. Pak mi ten doklad vypadl z ruky.
"Julian? Kdo je to? Ty jsi toho člověka znala?" znala? Po zádech mi přejel mráz. Vždyť Juliana zastřelili Richie a Chris... přímo před mýma očima! Tak co je potom tohle za vtip? Musela jsem se opřít o zeď. Tohle je náhoda... Je to jen karta. Mohl jí ztratit a dostala se sem s touhle osobou. Ne! Měl jí u sebe před třemi lety, není možná!
"Nevěřím... tohle není Julian! Julian umřel před třemi lety... A ne v týhle díře!" znovu se mi zvedl žaludek. Naudržela jsem to a vyzvracela se vedle kostry. Začaly mi téct slzy.
"Nechápu to... Co se to děje? Dostávala jsem z vězení někoho jemu podobného? Nebo tohle je jen někdo hodně podobný se stejným jménem? Kruci... nelži si... Viděla jsi to. Kurva kurva kurva!" praštila jsem pěstí do zdi. "Copak měl přede mnou takovýhle tajemství, který mi neřekl? Třeba dvojče?! Richie!!!" zařvala jsem. ,,Tys to věděl! A nic jsi mi neřekl!" bolestně jsem zaskučela. Vzpomněla jsem si na ten den předání Mořského koníka. Na ten Richieho pohled... Jestli se ještě dozvím, že ten pravej Julian, který mi tehdy slíbil tanec a už se neukázal je tohlecto tady... a ne ta osoba, kterou jsem čtyři roky dostávala z vězení... Nechci to vědět... Někdo mi položil ruku na rameno. Nevím, která z nich to byla, ale bylo mi to v té chvíli úplně fuk. Tvrdě jsem ji od sebe odstrčila. To by znamenalo, že osoba, které Richie Mořského koníka předával... Možná... Proto ho nenáviděl? Protože to byl někdo jiný? Proč mě ale nechal v týhle nevědomosti?! A ten to musel pak taky hrát... O co tu šlo?! Jsem jen... využívaná...? Stále...?


Nastalo zasněžené prosincové období. Já se chtě nechtě musela změnit v medvěda, protože Richie hned raplil, když jsem někam ven šla málo oblečená.
"Jasně jasně." pleskl mě jemně přes tvář, když jsem si zase začala stěžovat na tu bundu. Nafoukla jsem tváře.
"Štveš mě Richie." zabručela jsem. Pocuchal mi vlasy.

"Budeš velká máma, tak se nauč starat už teď. O dítě a i sebe." usmál se. S tím jsme se rozloučili a já si zalezla do autobusu. Mávala jsem mu jako malé děcko, dokud mi nezmizel z dohledu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Hodně obrázků je víceméně z:



Či z mého externáku a tam už se po zdroji nijak nedopídím.
Myslím, že většina pirátů se shodne na tom, že je to prostě na googlu a tam jsou věci prostě veřejné...
Kdyby měl ale někdo s nějakým problém, smažu ho. :))

To samé bude platit pro videa. :)