BLOG JE V ABSOLUTNÍ PŘESTAVBĚ...





Hranice 18+ - mladší na vlastní zodpovědnost a újmu.
Jedním z námětů tohoto blogu je yaoi.
Sprosťárny, věci pro někoho nechutné až urížející, vulgarismy atd.


Úchylové, yaoističky, dlaždici, čtenáři a milovníci neobvyklým paringů, jsou zde vítáni. ^^

Oznámení pouze pro kopírovací zabedněnce bez originality na něco vlastního: jestli někde objevím něco odtud BEZE ZDROJE, tak si mě nepřejte, zmrdi. :3






TNT 23. Guns

7. července 2013 v 14:13


"Richie... Prosím... hlavně na mě nekřič... a ani nemlč..." zašeptala jsem. Byl ticho a jen si hrál s mými vlasy. Věděla jsem ale, že napjatě čeká, co ze mě vyleze. Nedokázala jsem to vyslovit, a tak jsem jen mlčky vzala jeho druhou ruku a vedla ji. A položila jsem si ji na břicho.

Jeho prsty mě dál tahaly za pramínky vlasů. Nejevil žádný známky zloby ani štěstí. Žádnýho překvapení. Mlčel. A to mě vážně zneklidňovalo.
"Richi...?" zašeptala jsem opatrně.
"Nepustím tě do boje." řekl nakonec. Chytil mou ruku a propletl svoje prsty s mými. Pořád ale obě byly na mém břiše. Stiskla jsem mu prsty.
"Já musím. Beze mě máte nulovou šanci." řekla jsem.
"Něco vymyslíme, abys nemusela. Potom, co jsem se doslechl o těch nábojích, už jsem tě z toho chtěl vynechat, ale teď... Máš mnohem více rizikových míst. Ne... cokoliv bude na tvém těle porušeno, by mohlo miminku ublížit." otřásla jsem se. Miminku... To zní tak...
"Richie,... ty víš, kolik máme před sebou nepřátel... A očividně silných nepřátel... Nemůžu od toho teď utéct."
"Ne nemůžeš... musíš." pevně mě objal. "Já o tebe nechci přijít... A o to dítě taky ne. Říkala jsi, že chceš žít normálně. Vrať se zpátky do Londýna a dodělej si školu. Já tam pak přijedu za tebou až se to tady vyřídí." zavrtěla jsem hlavou.
"Richie,... buď zase ten starý Richie... Neříkej hlouposti. Nepřikazuj mi. A hlavně se nesnaž mě od sebe odstrčit, abych byla v bezpečí." odtáhla jsem se od něj. Konečně jsem mu viděla do tváře. Nejdřív mě zarazily jeho lesknoucí se oči. Nebrečel, ale... I tohle bylo dost, protože Richie nikdy neplakal. Pak jsem se přeci jen vzchopila.
"Já jsem vůdce. Já tady přikazuju." řekla jsem rozhodně. "A teď mi odpovíš na pár otázeček."


Byl to páteční večer, když jsem si znovu vyzkoušela jaké to je s Jillem jet na motorce. Buď jsem ale já co se rychlý a nebezpečný jízdy změkla nebo Jill teď jezdí způsobem jako by celou jízdu přemejšlel, jakým způsobem nabourat a umřít, aby to bylo nejlepší a nejvíc epic.
"Jsi nějak zelená." poznamenal, když viděl, že budu potřebovat pomoc z ní dolů, když zastavil u té staré budovy. Chvíli jsem se ještě fyzicky sbírala. Po chvíli už to bylo v klidu. Sakra... já mám chuť na dort... Zatřepala jsem hlavou a propleskla se. Na tohle fakt nemám čas... Rozešla jsem se směrem k budově. Kus od ní jsem se zastavila. V městkém rozhlase se ozval hlas. Byl Ergův.
"21:13"
Zvedla jsem obě FD86. Tak Netter pojmenoval nebo spíše přejmenoval nové pistole, jejiž základ byly mé původní. Čekala jsem.
"21:14."
Namířila jsem je na dveře. Na tváři se mi zjevil úšklebek. Ještě minuta. Odjistila jsem je a nastavila tam režim číslo šest - dynamite. Byla to dlouhá poslední minuta.
"21:15." ozvalo se a já stiskla obě spouště. Ozval se mohutný dvojitý výbuch. Po tlustých dřevěných dveří zbyly trosky a zevnitř se velice brzy ozvalo hulákání. Páni... tohle bude řežba. Nastavil jsem režim dva - flood - a odjistila hned dva spínače. Tohle bude střílet tak dlouho, dokud tu druhou západku nezajistím.
"Ach bože, miluju to!" začala jsem se smát. Už jsem je viděla. Zbraně nebyly vidět, a tak nebylo vůbec překvapující, když se proti mně vrhli holíma rukama. Haha, tak blbý. Stiskla jsem spouště a rázem se ozval hluk jako by dva lidé stříleli ze samopalu. Akorát tohle bylo mnohem snažší. Když jsem si vystřílela cestu, ucítila jsem je. Přehodila jsem na režim jedna - corrosive. Musím si dávat pozor. Tyhle zbraně jsou sice vymakaný, ale jsou též dost těžký, ztěžka se ovládají a navíc v každé je jen dvacet C7 jak jsme nazvali speciální náboje. Víc se jich do nich nevešlo. Sakra... tolik lidí stejných jako já... Proděli takovou bolest jako já... Až je mi to skoro líto,... ale... oni by na mém místě určitě udělali to samé... Ne, není mi jich líto. Nesnáším... Nenávidím lidi, co ničejí klid Lo. Lidi, kteří ruší můj klid. Kteří mě a ostatní ohrožují. Lidi, kteří svým jednáním mění člověka, kterého miluju. Lidi, kvůli jejich jednání, já musím riskovat životy důležitých lidí. Ano, nenávidím je. A já tuhle nenávist odstraním. Odrazila jsem se a proběhla skrz ně, přičemž jsem se otočila a z obou zbraní vystřelila. Pak jsem se ztratila ve tmě budovy. Rozsvítilo se. To byla Ergova práce. Bylo tu prázdno. To proto, že ostatní zaměstnával Michael a Ripper. To, že šlo vše zatím podle plánu jsem poznala podle vzdáleného hluku střílení ze zbraní a břinkotu Ripperových dýk a mečů. Zastavila jsem se, když kousek ode mě dopadl provaz a po něm dolů sjel Trace.
"Teď je to tvoje." kývla jsem. Zazubil se. Otočila jsem se, dala si zbraně za pas a vyběhla ven. Odfrkla jsem si. Žádný čekání až AHP najdou Mořskýho koníka. Už bysme ho třeba z jejich rukou nemuseli dostat, kdybychom selhali. Rozeběhla jsem se a zabočila za roh. Naskočila jsem k Jillovi na motorku.
"A jeď opatrně." usykla jsem.
"Já někdy nejezdím opatrně?" zasmál se a vyjel. Ke zvednutí se žaludku mi stačila první zatáčka.


"Na, pořádně si vypláchni pusu. Mám ještě jednu." řekl a podal mi flašku čistý vody. Nalila jsem si ji do pusy a vyflusla i se zbytkem zvratků a pak se napila.
"Už je ti líp?" zeptal se. Přikývla jsem a postavila se.
"Nechápu, proč se mi udělalo až takhle špatně..." lhala jsem. Myslím, že vím dost dobře proč... Postavila jsem se. "Musím dál,..." řekla jsem. ,,ale ten kousek už doběhnu." dodala jsem při pohledu na motorku. Pohladil mě po vlasech a pak se podíval na mobil, jelikož se rozsvítil smskou.
,,Tak utíkej, holky už jsou na místě a otevírájí vstup do podzemí." usmál se a pleskl mě po zadku. Zavrtěla jsem hlavou.
"Co by tomu řekla Skittle." zasmála jsem se,. S tím jsem se odpíchla od země a rychle se rozeběhla ke Q. Goweru. Byla jsem tam během chvilky. Riga, Skittle a Gerr už na mě čekali u vchodu. Na dvou různých stranách náměstí jsem zahlédla dvě postavy. To byly hlídači Jenna a Sage. Nelelkovala jsem, jen se s dívčinami v rychlosti pozdravila a zahučela do útrob fontány, jenž byla vchodem do úkrytu Mořského koníka. Hned za mnou dovnitř vešly Skittle a Riga. Gerr za námi průchod zavřel. Rozsvítila jsem baterku a počkala na holky. Tohle bude... ještě zajímavý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Hodně obrázků je víceméně z:



Či z mého externáku a tam už se po zdroji nijak nedopídím.
Myslím, že většina pirátů se shodne na tom, že je to prostě na googlu a tam jsou věci prostě veřejné...
Kdyby měl ale někdo s nějakým problém, smažu ho. :))

To samé bude platit pro videa. :)