BLOG JE V ABSOLUTNÍ PŘESTAVBĚ...





Hranice 18+ - mladší na vlastní zodpovědnost a újmu.
Jedním z námětů tohoto blogu je yaoi.
Sprosťárny, věci pro někoho nechutné až urížející, vulgarismy atd.


Úchylové, yaoističky, dlaždici, čtenáři a milovníci neobvyklým paringů, jsou zde vítáni. ^^

Oznámení pouze pro kopírovací zabedněnce bez originality na něco vlastního: jestli někde objevím něco odtud BEZE ZDROJE, tak si mě nepřejte, zmrdi. :3






TNT 21. Sin

7. července 2013 v 13:51

"Já ti dám výzkumy! Ti dám takovej test, že ti po něm uletí hlava kilometr daleko." vrčela jsem.
"Technicky není možné, aby takový objekt odtržený od těla, letěl tak daleko. I když vezmeš v potaz jeho tvar, musíš si zpočítat sklon a odpor větru, sílu rá- Jau!!" silně jsem ho nakopla mezi lopatky.
"Já tě fakt zabiju." zle se mi blýskalo v očích. Až jsem nadskočila, když mi kdosi položil ruku na rameno.


Pootočila jsem hlavu a střetla se s tím zeleným pohledem. Přiblížil se ještě blíž a s úsměvem mě mlčky objal.
"Juli...ane..." cítila jsem jak se mi do očí hrnou šťastné slzy. Moje ruce ho pevně objaly.
"Odpusť mi,... že jsi musela tak dlouho čekat." zašeptal mi do ucha. Pak mě pustil a pocuchal mi vlasy. "Zkrásněla jsi." usmíval se a pak sklopil pohled k budoucí mrtvole válející se u mé nohy.
"V pohodě, Chrisi?" udiveně jsem se na Juliana podívala. "Neubližuj mu, jeho určitě mrzí, že si omylem vybral osobu, kterou neměl." co to... říká...? Ale to nevadí... Je to Julian. Usmála jsem se na něj.
"Udělá ti radost, když s ním budu vycházet?" kývl. Natáhla jsem k tomu chlápkovi ruku a pomohla mu na nohy. Julian se na mě usmál.
"Hodná holka." pochválil mě a přitom mě pohladil po vlasech. Ten muž mě zranil... Ta rána stále hodně bolí... A on ho chrání? Je důležitější než já...? Ale to je jedno... Je mi jedno, jaká osobnost Julian je. Vlastně je mi jedno i vztah, který ke mně on má. Hlavně, že já ho miluju a on to akceptuje.
8. července, tedy o den později, jsem se probudila vedle něj. Bylo to pro mě nejkrásnější a nejpříjemnější probuzení po mnoha dlouhých měsících. Tiše jsem se postavila vedle postele a tichounce přešla do koupelny. Ve chvíli, kdy jsem nařídila vodu, mě zezadu objaly dvě silné paže.
"Ty jsi se šla sprchovat beze mě? Ty jsi ale lakomá." zasmál se a něžně mě kousl do ucha. "Jak jsi se vyspala?" zeptal se, zatímco mě hladil po těle.
"Moc krásně." zaklonila jsem hlavu a usmála se na něj. Trochu se sklonil a dal mi pusinku na rty.
"Potřeboval bych od tebe pomoc, Amber." hladil mě po vlasech a natáčel si mokré konečky na prsty.
"Udělám cokoliv." přitiskla jsem se k němu zády. "Moc ti dlužím."
"Nesmíš to brát jako splácení dluhu, broučku. Je to pomoc. Chtěl bych, aby ses přidala ke mně a ještě k dalším třem lidem. Chceme něco najít a nejspíš budeme potřebovat tvou sílu.
"Vážně? A co je to za věc?" zajímala jsem se.
"Šperk, kterému se říká Mořský koník. Zdá se, že je jeden z fragmentů, které mají něco odemknout." užívala jsem si, jak si hraje s mými vlásky a chvíli mlčela.
"A víte aspoň trochu, kde hledat?" krátce se mé otázce zasmál.
"Vůbec ne."


10. července jsem se dozvěděla, kdo měli být ti, se kterými jsem teď měla držet partu. S tou zrzavou dívkou jsem se rychle spřátelila. Často jsme se spolu všichni potloukali venku. Jednou mě takhle Lisa, jak se nevinně vyhlížející zrzka jmenovala, donutila jít ke kadeřnici, kde mi dočista změnily účes. Vypadalo to fakt dobře, ale nevím, jestli si na rozpuštěné vlasy a ofinu zvyknu. To, co se mi moc nedařilo skousnout byl Chris. Vlastně jen na začátku. Potom, co jsem ho trochu poznala, jsem zjistila, že je prostě jen trochu retard. Ale já mám sílu a reinkarnaci. Stačila mi upřímná omluva a šlo se dál. Častokrát jsem poslouchala jeho výklady. Moc na to nevypadá, ale je neskutečně chytrej. A já se taky docela dost dozvěděla a brzy jsem ho začala i respektovat. Často jsem se ho na některé věci sama ptala. Obzvlášť mě zajímaly trhaviny. Prostě bomby, dynamity apos. A pak také pistole. Jak řekl "jsem z nich dočista odvařená". Mou plnou přízeň si Chris získal až o dva týdny později, kdy mi přinesl dvě ručně sestavené zbraně s mechanismem přímo pro mé ruce a schopnosti. A tak jediné, co mě stále nenechávalo v klidu, byl pátý a poslední člen naší party, Richie. Modře barvené vlasy mu doupravilo slunce, takže měly teď naprosto senzační barvu. Dobře se opaluje, a tak má teď takovou hezkou barvu kůže. K těm modrým očím se to vážně hodí. Občas jsem se přistihla, že si ho obdivně prohlížím. Šlo to velice těžko přiznat a nikdy bych to nikomu neprozradila,... ale i když moje jediná láska je ten krásný blondýn, se kterým momentálně chodím, když porovnám jeho vzhled s Richiem... Nedokázal by se mu rovnat. Julianovo tělo působí květinově křehce. Chrání své tělo před sluncem, protože tmavou kůži nikdy neměl rád. Světle vlasy nosívá pečlivě rozčesané nebo zčesané v culíku nebo spletené do copánku. A celkově je ve všem pečlivý. Richie je o něco vyšší než on a jeho postava je atletická a lehce se v ní rýsují svaly, které jsou přesně akorát. Ne sotva viditelné a ani ne do očí bijící. Je opálený do barvy světlounké čokolády. Kontrastuje to s jeho oblíbenou barvou, modrou. A taky má něco co Julianovi schází,... ale to něco já nedokážu popsat. Pořád mě to táhlo se na něj dívat. Jeho výrazné klíční kosti, krk,... ruce, dlaně. Táhlo mě to k němu. Stiskla jsem Julianovu dlaň a vymanila tyhle z mysli tyhle hrozný myšlenky. Už teď cítím, jako bych ho něčím podváděla... To nesmím.
13. srpna jsem dali naší skupině jméno Cutters a každý dostal svou přezdívku. Nikdo si svou nevybral, jen měl dovoleno si ji trochu poupravit. Byla jsem jediná, kdo to udělal - přidala jsem si k ní dvě písmena, ale to až trochu později. Juliana jsme oslovovali Daisy, Lisu jako Ronu, Chrise jako Nettera a Richieho jako Riona. Má přezdívka byla Cora. Později se k ní ještě přidalo G. a B. Počáteční písmena jmen dvou démonů, kteří měli vystihovat mou povahu.
25. srpna jsem už patrně zaznamenala změnu v Julianově chování. Po stále neúspěšném hledání Mořského koníka, se začínal chovat divně. Byl protivný a hrubý ke všem. Dokonce i ke mně. Zdálo se, že se skupina rychle rozpadne. Ze zoufalství jsem se všemožně snažila, aby se to nestalo. Hlavně kvůli Julianovi. Nevím, proč tu věc chce, ale jeho štěstí je to co chci. A pokud jeho štěstí je najití a získání toho fragmentu, budiž.




27. srpna - nevím, jak se to stalo, ale Mořské koníka měl v ruce Richie a zřetelně jsem viděla s jakým nedůvěřivým leskem v očích ho podává Julianovi.

3. září jsem byla nakupovat s Lisou. Vybrali jsme pro ní i pro mě nějaké hezké oblečení. Sotva jsme to odtáhli k ní domů, přiřítil se Richie s tím, že nás Julian zradil. Prý nás někomu udal, že máme fragment a sám utekl. Naštvala jsem se. Jak o něm vůbec může něco takového tvrdit?!
4. září byla kvůli fragmentu zabita Chrisova mladší sestra. Že je vrahem člověk, kterého miluju jsem nevěřila až do chvíle, kdy mi od něj přišla omluvná zpráva. Prý to bylo nevyhnutelné, aby sám přežil. Odpustila jsem mu, i když navenek jsem tvrdila opak.

7. září Juliana našli a zatkli. Podle Chrise byl obviněn ještě z více vražd, ale víc mi o tom nechtěl říci. Faktem ale zůstávalo, že byl odsouzený na šestnáct let natvrdo.
10. září, kdy jsem se málem psychicky zhroutila, jsem oznámila zbytku Cutters, že přísahám, že Juliana dostanu z vězení ven. Lisa, moje jediná kamarádka, se ke mně s posměškem otočila zády. Chris mi řekl, že jsem chorá na mozek, a že bych takovou kravinu vážně byla schopná udělat, tak mě raději zastřelí a zvedl proti mně pistoli. Vypadal, že to myslí smrtelně vážně. Až jsem byla překvapená reakcemi těch, které jsem až dodnes považovala za své přátele. Do toho se vložil Richie a snažil se to zachránit. Nemělo to ale cenu. Každý si stál za svým. A já hlavně. Ti dva odešli a Richie se mi snažil domluvit. Býval by mě nenechal odejít, kdybych ho nespacifikovala s krutými slovy nakonec. Nikdy jsem jich nepřestala litovat a nikdy jsem se za ně neomluvila.
17. září jsem se zastavila na hřbitově za Chrisovou sestrou Amy. Nikoho z Cutters jsem už nepotkala, ani o nikom z nich neslyšela. Ale časem mi to začínalo být fuk. Moje osobnost se zase začínala měnit. Cítila jsem jak mě to temno uvnitř mě opět pohlcuje a mozek to nezvládá vstřebat. Na nějakou dobu jsem se někam uklidila a pak teprve začala vymýšlet, jak dostat Juliana ven.
2. listopadu jsem se znovu potkala s Tracem. Tehdy se ve mně zrodil ten nápad.

27. prosince. Den mých narozenin. Přesně rok od toho, co jsem získala tuhle zvláštní sílu. Tenhle den vznikl TNT.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Hodně obrázků je víceméně z:



Či z mého externáku a tam už se po zdroji nijak nedopídím.
Myslím, že většina pirátů se shodne na tom, že je to prostě na googlu a tam jsou věci prostě veřejné...
Kdyby měl ale někdo s nějakým problém, smažu ho. :))

To samé bude platit pro videa. :)