BLOG JE V ABSOLUTNÍ PŘESTAVBĚ...





Hranice 18+ - mladší na vlastní zodpovědnost a újmu.
Jedním z námětů tohoto blogu je yaoi.
Sprosťárny, věci pro někoho nechutné až urížející, vulgarismy atd.


Úchylové, yaoističky, dlaždici, čtenáři a milovníci neobvyklým paringů, jsou zde vítáni. ^^

Oznámení pouze pro kopírovací zabedněnce bez originality na něco vlastního: jestli někde objevím něco odtud BEZE ZDROJE, tak si mě nepřejte, zmrdi. :3






TNT 12. Crusaders

7. července 2013 v 13:04

"Náboje? Proč svítí...?" na chvíli jsem se zamyslela, ale velmi rychle toho zase nechala. Nohu jsem zloději vrazila do zas a zatlačila, čím jsem mu způsobila ještě větší bolest.
"Au! Přesťaň!" zasyčel. Ignorovala jsem to, jen jsem ještě víc přitlačila. Richie se k němu sehnul a sundal mu masku. Překvapeně se zadíval do tváře. Podle jeho výrazu ji nepochybně znal.


"Richie...?" zkusila jsem opatrně. Měl fakt zaražený pohled. Pak se narovnal.
"Pusť ho, to je Gerr,... starý známý." nedůvěřivě jsem se na kluka dole podívala, ale Richiemu věřím... Pustila jsem jeho ruce. Urychleně vstal a chtěl zmizet, ale Richie ho zastavil.
"Nepamatuju si tě, nemám tucha, kdo seš. Nech mě bejt, jasný?!" Richie měl ale stále ten svůj pokojný výraz.
"Nikam nejdeš, naopak si s náma jdeš pokecat. Chytil ho vzadu za límec otočil o sto osmdesát. Nechápavě jsem šla za nimi. Zastavili jsme až u nějakých beden. Na jednu ho Richie posadil. Přes rameno měl tu tašku a v ruce ty fosforeskující náboje. Sedl si na bednu naproti němu. Já kousek od našeho zlodějíčka. Richie začal mluvit.
"Je to už pár let, Gerre,... Netušil jsem, že teď žiješ tady... a kradeš podezřelý věci." na to se jmenovaný Gerr kysele zasmál.
"Asi tu nejste moc dlouho, když o tomhle víte kulový." zašklebil se. Richie se na něj stále v klidu díval. To je jedna z vlastností, co mě na něm vytáčí, ale zároveň ji zbožňuju.
"Vlastně tu žijeme už tři roky, ale zpravidla jsme se doteď vyhýbali jakýmkoliv podobným problémům jako ty... dokud si nám ze stolu neshodil talíř, jako další spoustě lidí tam, neudělal obrovský rozruch a nakonec jako bonus nevyhodil do vzduchu druhý dveře. Ale teď, jestli nechceš, abychom tě vydali těm černejm chlápkům, tak koukej vyklopit všechno o tom, co se tu děje." dívala jsem se z jednoho na druhého. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsem se přímíchala do něčeho živýho, ale na druhou stranu mě štve přerušený rande... Zakroutila bych tomu debilovi krkem! Chvíli jsem na něj nevraživě zírala. Nejspíš vycítil můj přímý pohled, protože se chvílemi tvářil jak štvaná zvěř. Richie si na své bedně poposedl.
"Tak bude to?" zamračil se, když náš vězněný stále mlčel. Ještě chvíli bylo ticho, než začal mluvit.
"Neřeknu nic před ní." sjel mě pohledem. Výhružně jsem zavrčela.
"Proč jako? Myslíš, že jsem špión? Že pracuju pro druhou stranu, he?"
"To si přesně myslím, máš stejnou sílu jako oni." řekl. Pozvedla jsem obočí a podívala se na Richieho. Naše nechápavé pohledy se setkaly.
"Pokračuj, u ní to jde sice vždycky dost těžko, ale věř jí." vybídl ho. Podíval jsem se na něj pohledem alá a tobě bych měl věřit jako přirozeně, debile?
"Fajn, ale pak mě necháte jít." neklidně se ohlédl. Oba jsme kývli.
"Tohle území je plné lidí s nadpřirozenou fyzickou silou a mnohem rychlejším hojením ran. Zhruba před půl rokem si tihle lidé začali srocovat na jedno místo a vytvořili velkou skupinu, která je v současnosti všude známá jako AHP. Jediný, co tu dělají je zločin. Zdá se, že mají v úmyslu letět do mého rodného města Lindsey Onse, údajně je tam něco vzácného. Tyhle náboje jsem sebral v laboratoři, která se přímo zabývá ostraněním těchlech lidí, jelikož je témeř nemožné je spacifikovat, aniž by přitom někdo přišel k úrazu, klidně i o život. Můj plán je takový, že budu v Lo první, tam se jich zbavím a bude klid. To je vše a teď s prominutím." domluvil a postavil se. Byl však zastaven - mou nohou. Šikovně jsem mu podkopla nohy a šlápla na něj jak hmyz, když se chtěl odplazit pryč a znovu vstát.
"Co zajímavého je v Lindsey Onse?" zavrčela jsem. Pochopitelně. Vždyť tohle, nevím jak u Richiho, je moje rodné město.
"Prej poklad, nic jinýho nevím." zatlačila jsem mu patou do krčních obratlů. Za chvíli to bude křupat.
"Sylvi, přestaň." odtrhl mě od něj Richie a pomohl mu vstát. Nespokojeně jsem zamručela.
"Vážně nic nevíš?" zeptal se ho a Gerr zavrtěl hlavou. Znovu jsem se do toho vložila. Já tomu klukovi prostě nevěřím. Za to svým instinktům ano.
"A co to bylo za týpky, co tě honili? Ti nebyli stejní jako já." nadhodila jsem.
"Nejsem s jistý,... ale mám za to, že to původně byli spící agenti, kteří mě před pár hodinami dostali za cíl."pokrčil rameny. Když mi odpovídal, nedíval se na mě, což mě vážně dopalovalo.
"Pomůžeme ti." řekl najednou Richie. Šokovaně jsem nadskočila.
"Richie! Co ti šibe?! Na tohle ani jeden z nás nemá čas!" zavrčela jsem. Idiot malej snědej, kazí mi nově nalezenej život! Copak Richie nechápe, jak pro mě bude návrat do rodného města těžkej?!"
"Teď s ní souhlasím. Nepleť se do toho... ani tě neznám." překvapivě mi přitakal ten kluk. Už od prvního pohledu mi nebyl sympatický. Richie se podíval nejdřív na mě a pak na něj.
"Osmá třída, lyzařský kurz..." schválně to zamumlal. Gerrova tváš se náhle zdála být vyděšená. Připlácl mu dlaň na pusu, aby zmlk.
"Drž hubu, dobře chápu. Chápu,... chápu, vím! Richi! Hlavně buď zticha!" mluvil překotně rychle, jako by se Richie právě snažil vyložit před miliónovým publikem jeho největší a nejtrapnější tajemství. Neubránila jsem se vyprsknutí smíchy.


Rozhlédla jsem se. Byla to stará nepoužívaná autoopravna. Donutila jsem Coleho, aby přišel, takže nás tu ještě se dvěma lidmi - dvěmi dalšími mně nesympatickými holkami - bylo šest. Už jsme byli dávno za tou věcí jakou je otravný seznamování a takový zbytečný kraviny. Už jsem veděla, že jedna z holek je Jenna, a že je další z Richieho starých přátel, což se mi ani trochu nelíbilo. Sage mi byla podobně nesympatická, ale snažila jsem se na ni moc nedívat, protože mi nápadně připomínala jednu osobu,... která už je pod kytkama. Richie do mě hodněkrát výchovně drcl, na což jsem mu odpovídala způsobem, že jsem mu pod stolem, kde jsme seděli, pokaždé trochu přidrtila koule. Takže brzy od snahy, abych se chovala trochu slušněji, opustil. Jenna něco kutila na počítači, přičemž Gerr jí čučel přes rameno. Sage seděla hned vedle ní s nohama na stole a s lízátkem v leské obmalované pusince. Já seděla mezi Colem a Richiem. Zatímco jsem se tomu prvnímu trdlu snažila vysvětlit, proč jsem ho sem dotáhla skoro za vlasy, ti dva naproti nám nejspíš něco našli. Napovědělo nám tomu silné vražení pěstí do stolu.
"Zatraceně!" stejně vůbec nechápu,... jaký má skrytý motiv, aby tohle dělal? Vždyť mu s tím vlastně souvisí jen to, že se v tom městě narodil, podle Richieho se odstěhoval už hodně dávno... Ale já na to přijdu. Heh.
"Co se děje?" zeptala jsme se s hlavou podepřenou loktem. Žvejkala jsem jahodovou žvejku a skenovala ho drzým pohledem, snad bych si i jeho výraz uložila do paměti, ale mě to, co se vlastně stalo v podstatě vůbec nezajímá. To jenom Richieho... je z něj teď pravej nefalšovanej Good boy. A fakt mě tím sere. Je už takovej od tý doby, co spolu chodíme... Chci zpátky svýho starýho Richieho. A Gerr se teď taky tváří děsně... Proč všem klukům musí dycky z něčeho jebat...?
"Oni už tu nejsou... předběhli mě..."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Hodně obrázků je víceméně z:



Či z mého externáku a tam už se po zdroji nijak nedopídím.
Myslím, že většina pirátů se shodne na tom, že je to prostě na googlu a tam jsou věci prostě veřejné...
Kdyby měl ale někdo s nějakým problém, smažu ho. :))

To samé bude platit pro videa. :)