BLOG JE V ABSOLUTNÍ PŘESTAVBĚ...





Hranice 18+ - mladší na vlastní zodpovědnost a újmu.
Jedním z námětů tohoto blogu je yaoi.
Sprosťárny, věci pro někoho nechutné až urížející, vulgarismy atd.


Úchylové, yaoističky, dlaždici, čtenáři a milovníci neobvyklým paringů, jsou zde vítáni. ^^

Oznámení pouze pro kopírovací zabedněnce bez originality na něco vlastního: jestli někde objevím něco odtud BEZE ZDROJE, tak si mě nepřejte, zmrdi. :3






TNT 10. Sadness

7. července 2013 v 13:01

"Co to děláš, debile?!" zařval Chris a pohnul se z místa. V ten moment proti mně Julian vystřelil. Ucítila jsem náraz, když mě Richie strhnul stranou, tři rány z pistole a bolestné zasténání za sebou.
"Jade...!" slyšela jsem Aliho výkřik.


To, co se dělo za mnou jsem nevnímala. Nevěřícně a napůl v tranzu jsem doklopýtala k tělu obklopenému krví. Přetočila jsem ho na záda. Oči měl stočené v sloup a z koutků rtů mu vytékala krev. Měl jednu krvavou díru v hlavě a jednu levém prsu. Dotkla jsem se jeho hebké dokonalé tváře konečky prstů. Krev kolem se slévala s dešťěm a tvořila po zemi krvavé šlahouny. Oči se mi začaly plnit slzami. Škubla jsem sebou, když mi někdo položil dlaň na rameno. Bylo jedno, kdo to je. Odstrčila jsem ho a vrazila mu pěstí. Až když jeho tělo tvrdě dopadlo na zem a já na něj sedla a začala ho pěstmi mlátit a vybíjet si na něm žal, jsem poznala Richieho. Bylo mi to jedno, byl by mi na tomhle místě fuk kdokoliv... Nakonec to bylo ještě horší, když on jen ležel a nechával se odevzdaně mlátit.
"Sylvi, přestaň!" nejspíš to byl Aliho hlas. Několik silných rukou mě od něj odtrhlo. Jednomu jsem v záchvatu, přehozením přes sebe, zpřelámala žebra. Byl to Jeremy. Chris ode mě schytal pecku do zubu a pořádnou do břicha zas Ali. Začala jsem se zoufale smát.
"Proč jako?! Zabili ste mi Juliana! Je to v prdeli! Úplně všechno, co jsem kdy kvůli němu podstoupila je totálně v řiti! A jen kvůli vám, vy kreténi! On je mrtvej! On je krucinál do prdele mrtvej!" nepříčetně jsem po nich řvala. Julian... Ohlédla jsem se na jeho tělo. Krev byla všude. Na zemi, na něm,... na mně... Na mých rukou... Moje ruce se třásly... Nadechla jsem se, abych pokračovala ve vybíjení se, ale v levé paži jsem ucítila bodnutí. Rychle jsem se ohnala rukou, abych tomu stihla zabránit, ale někdo mou ruku pevně chytil a v tuhle chvíli byl silnější, než já. Zatočila se mi hlava a nohy se mi podlomily. Chtělo se mi strašně spát. Ubrečenýma nenávistnýma očima jsem se zadívala Chrisovi do tváře a pak dál už nic nevím.
Náš Will, ač na to nevypadá je miláčkem svého mafiánského tatíčka. Nebudu se pídit potom, co spolu dělají, že se Will, když se ho na to ptáme, tváří vždycky tak divně, ale hlavní je, co z toho máme my. Jeho tatík má pod palcem, jak celý podsvětí, tak i policejní jednotky shora. Stejně jako ututlal násilnou smrt Lisiných lidí, tak pro její známé byl vymyšlen příběh její smrti a ona dostala náležitý pohřeb. Jade podle falešné výpovědi zastřelili násilníci, kteří již byli po činu dopadeni. Na Juliana jsem se neptala. Ani nikdo jiný se neptal. Dostal pohřeb, kde ale nikdo nebyl. Ani já. Jen jsem prošla okolo. Musela jsem vidět rakev. Byla krásná a drahá. Vím proč... Udělali to kvůli mně. Přesto vím, že jsem teď nenáviděná. Musejí mě litovat, ale já nechci lítost. Nenávist bohatě stačí.
Nemám ponětí, co všichni dělají... Sedím tu,... a utápím se ve zklamání, bolesti a žalu... Nechala jsem němý mobil spadnout na zem. Lehla jsem si na postel a tupě zírala do stropu. Bezcitná Cora si hlídala své jediné pocity pro jediného člověka. Ten je během minuty zničil,... a pak si umřel... Pomalu,... postupně mi docházelo, jak jsem zbytečně, lživě a nechutně prožila celé čtyři roky svého života. Do očí se mi opět nahrnuly slzy. Přesťaň,... nebreč,... už jsi toho nabrečela dost... Je to teprve týden a já mám pocit, že se tu ze mě troska stává už několik měsíců... Cora G.B... zavřela jsem oči zrovna ve chvíli, kdy se ozvalo zaklepání. Mlčela jsem. Lidé jsou drzí a každého zpravidla napadne vzít za kliku, když nevidí kouli. Ozvalo se klapnutí dveří, kroky a zavření dveří. Měla jsem oči stále zavřené, bylo mi to vážně putna. Kroky se zastavily u postele. Cítila jsem jak se prohnula matrace.
"Ahoj, Sylvi, jak se máš?" zeptal se hlas opatrně. Poznala jsem ho okamžitě, ale oči jsem neotevřela.
"Proč jsi přišel Ali?" řekla jsem tichým odměřeným hlasem.
"Promiň,... Trvalo dlouho, než jsem se vzchopil a přišel." pootevřela jsem jedno oko. Seděl ke mně zády.
"To není odpověď. Tak to řekni... Nenávidím tě, zabila jsi Jade. Všem jsi nám lhala, podváděla nás. Jen do mě." pootočil ke mně hlavu.
"Tak to není... Víš,... jsem z toho jen trochu vyvedený z míry. Nikdy jsem o tobě nepřemýšlel, jako o dívce, kterou bych vzal na úplně obyčejné rande, ale jako o dívce, která to, co cítím nikdy nebude opětovat, protože všechny své city odsunula ztranou. A pak... najednou jsem se dozvěděl, že je ukrývala pro někoho jiného. Nepřidal jsem se k Tnt kvůli pěnězům, stačilo mi se na tebe dívat a občas... tě mít jen pro sebe." mluvil pomalu a tiše a já ho poslouchala. Pak vstal.
"Nedokážu ti zazlívat Jadeinu smrt... A ani se nemyslím, že jsem pro tebe jen nebyl dost dobrý. Vím jen, že tu byl někdo lepší, než já, Jinak ti mám vzkázat od Ne-Chrise, že na tebe už nepovede své experimentální útoky, už není důvod. A ostatní tě pozdravují a čekají, zda přídeš. Já ji nepotřebuju, ale oni si zaslouží omluvu. A ještě... dovolil jsem si Richiemu dát na tebe číslo." otočil se k odchodu. Nečekal ode mě žádnou reakci, jen mávl rukou na pozdrav a odešel. Alespoň, že tak... Stejně bych mu na to nedokázala nic říct...
Příští ráno mě vzbudila příchozí smska. Zmučeně jsem se podívala na displej. Bylo pět ráno. Kdo sakra v červenci vstává v pět ráno?! Musela jsem zaostřit, abych to ospalýma očima vůbec byla schopná přečíst.
"Čekám tě v osm u Q. Gower." zamumlala jsem si zprávu nahlas a pak obličej zabořila do poštáře. Proč se ten sebevrah alespoň nepodepíše? Nařídila jsem si mobil na sedmou. Mobil mi po chvíli vypadl z ruky a nejspíš jsem ho svou obří postavou zalehla, což mi bylo ale fuk.
Je brzo,... chci spát. Když se mobil rozezvonil znova, přišlo mi to jako pár blbých minut, co jsem ten fucking do držkykick budík nařízovala. Nevěřícně jsem se na displej podívala. Deset minut po sedmé... Aha... Líně jsem se převalila, neodhadla šířku postele a svalila se z ní na zem. Tvrdá rána do mozkovny mě spíš, než probrala, tak znova uspala. Z bytu jsem vycházela za pět osm. Měla jsem z toho fakt blbou náladu, ale sluníčko příjemně hřálo, ptáčci zpívali, lehký vánek ochlazoval tvář, tak proč tu chodit jak bručoun. Vzala jsem to pohodovým tempem. Když mě někdo tak potřebuje, tak si na mě snad i počká. Už jsem to místo měla na dohled. Q. Gower je obrovská nádherná fontána uprostřed náměstí poblíž Liveru a Rádenský. Vlastně bych rovnou mohla říct, že je mezi nimi. Těkala jsem očima po lidech, jestli uvidím někoho známého. Začala jsem se mračit, když jsem viděla, že naproti mi jde Richie. Usmíval se, jako bysme byli odvěcí přátelé.
"Přišla jsi. Jak se máš?" usmíval se. Ze zvyku jsem začla být v pozoru. Tohle není normální,... něco kuje. Můj podmračený nedůvěřivý pohled ho rozesmál.
"Přestaň se smát, dopaluje mě to." usykla jsem, přičemž už moje ruka byla přilepená na jeho puse. Dal svou dlaň na mou a zvláštně se na mě podíval.
"Co? Nečum takhle." zavrčela jsem. Sundal si mou dlaň z pusy a už jsem jen koukala - stihla jen koukat - jak propletl svoje prsty s mými a někam mě táhl.
"Pojď." řekl tiše. Vláčel mě za sebou davem. Byla jsem zvědavá, tak jsem se jeho ruky nepouštěla, ale stejnak mě to štvalo. Co si jako myslí, že dělá? Zastavil jsme se před jednou zdí.
"Podívej." pohodil její směrem hlavou. Přiblbym výrazem jsem se na ni podívala.
"No... zeď... A... co?" protočil oči.
"Tak se snad podívej, co na té zdi je, ne?" povzdychla jsem si a vytrhla mu ruku. Strčila jsem si je do kapes a zírala na zeď. Pak mi to docvaklo. Ty obří plakáty... Na jednom byla ta škola, kam jsem kdysi chtěla moc jít.
"No? Plakát... Co s ním?" opáčila jsem naoko nezaujatě. Na tohle já nemám nárok...
"Dostal jsem se na školu, co je hned kousek od té umělecké. Shodou okolností se mi do rukou dostaly dva lístky do Londýna. Poleť se mnou."přestal to nakousávat a řekl to narovinu. Podmračeně jsem se na něj podívala.
"Budu hádat. Koupil jsi je oba naprosto záměrně." jednu ruku jsem si dala v bok a na prsty druhé si natáčela pramen vlasů.
"Ano. Protože, když jsem tě poznal, byla jsi někdo, kdo by takovou šanci nikdy nezahodil." díval se mi zpříma do očí. Ten pohled mě i dost znervózňoval.
"Richie, nedělej to. Já si tohle nezasloužím." řekla jsem mu na to a znovu se zadívala na plakát.
"Když budeš dělat to, co doteď, tak ne. Ale můžeš to změnit. Chytit si svoji druhou šanci. Ztratila jsi hodně času, naprav si život." začínala jsem se cítit rozpačitě. Na takovéhle jednání už jsem dávno dávňoučko odvyklá.
"Já nemůžu,... nemůžu si tu drze nechat to, co jsem v tomhle městě podělala." neochotně jsem zavrtěla hlavou. Chytil mě za ramena a přiblížil tvář až nebezpečně blízko k mé.
"Ale můžeš. Tohle město je plné silných lidí. Oni to tady zvládnou." znovu jsem si povzdechla a odtrhla ho od sebe.


Trvalo mi ještě několik dní, než jsem se byla schopná přiblížit k tělocvičně. Nebyl naplánovaný sraz a ani jsem se nikomu neohlásila, tak jsem nečekala, že tu někdo bude. Ale čekalo mě překvápko. Upřelo se na mě deset párů očí a jejich majitelé mě brzy obklopili. Nečekala jsem to a tak mé následovné jednání bylo dost spontánní: padla jsem na kolena, až jsem si čelem málem dala o zem. Nad sebou jsem slyšela několik udivených hlasů, hlavně teda ten překvapivý mnohohlasný výdech. Ano, tohle u mě ještě nikdy,... absolutně nikdy neviděli...

"Dlužím vám velkou omluvu... A taky jsem se přišla rozloučit. Zítra v noci odlétám do Londýna." ano, svoje hříchy můžu napravit i jinak... a klidně i později... Jsem Cora.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Hodně obrázků je víceméně z:



Či z mého externáku a tam už se po zdroji nijak nedopídím.
Myslím, že většina pirátů se shodne na tom, že je to prostě na googlu a tam jsou věci prostě veřejné...
Kdyby měl ale někdo s nějakým problém, smažu ho. :))

To samé bude platit pro videa. :)