BLOG JE V ABSOLUTNÍ PŘESTAVBĚ...





Hranice 18+ - mladší na vlastní zodpovědnost a újmu.
Jedním z námětů tohoto blogu je yaoi.
Sprosťárny, věci pro někoho nechutné až urížející, vulgarismy atd.


Úchylové, yaoističky, dlaždici, čtenáři a milovníci neobvyklým paringů, jsou zde vítáni. ^^

Oznámení pouze pro kopírovací zabedněnce bez originality na něco vlastního: jestli někde objevím něco odtud BEZE ZDROJE, tak si mě nepřejte, zmrdi. :3






TH XII.

22. července 2013 v 16:09 |  Three Hearts


XII. Čas nových králů

Hodnotitel v poutech, končí poslední boje,

Stahují se Bezejmenní z herního pole.
Poslední dvě X chybí na těle.
Ve fialové a červené barvě.
Yoh už odpočítává zbylí čas, Eve se v okovech zmýtá.
Zná mnoho tajemství a mlčením čaroděje trestá.
Až poslední vítěz stane se králem,
ptáček lehne popelem.





Místo Hodnotitele boje nahradili jeho dva synové. Arato s Kohenem. Souboj o budoucího fialového krále začal o kapánek dříve. Kohen se pohodlně usadil poblíž a pozoroval. Měl co dělat, aby se ovládal. Protože jeden z dvou osob kus od něj byl Earl Gregory. Nakonec se spokojil s myšlenkou, že pokud Ranger, ta nevinně a slabě vyhlížející dívka, prohraje, bude to on, kdo toho muže zlikviduje. Ta věc s králi mu byla poslední dny stejně lhostejná, tak jako většině, teď už mrtvých hráčů. Bitva začala. Ranger působila doopravdy dost slabě. Zatím se jen obratně úhýbala silným útokům svého soupeře. Na něj bylo vidět, že je netrpělivý a chce to již rychle ukončit. Využil tedy naplno své schopnosti a Ranger se ocitla v nepříjemné iluze. To co následovalo překvapilo jak jeho, tak Kohena. Ranger si z iluze vůbec nic nedělala. Pořád svého nepřítele jen pozorovala. Pak náhle zmizela a objevila se těsně předtím. Lekl se. To narušilo jeho soustředěnost a iluze opadla. Ucítil bolest v boku. Překvapený tém neviditelným útokem se shledal s očima své protivnice, která klečela u toho boku a zarážela mu delší dýku ještě hlouběji mezi žebra. Zavil a ohnal se po ní. Ruka mu ale mocným a obratným švihem byla oddělena od těla. Zařval. Již nedával vůbec pozor. Další úder ho srazil k zemi. Ta zdánlivá nevinnost si mu sedla na záda a chytila ho za vlasy.
"Ty malá svině." nenávistně zasyčel a snažil se jí shodit. Příliš se mu to ale nedařilo.
"Nechci to udělat." řekla smutně. "Ale když to neudělám já, uděláš to ty. A já nechci zemřít." trhla mu hlavou dozadu. Znovu zakřičel bolestí.
"Skrčku, zabiju tě! Fakt tě zabiju! Uřežu ti všechno, co půjde!" v odpověď za jeho vlasy ještě více zatáhla.
"Je opravdu skvělé, že ani teď nechceš chápat svoji situaci. Byl jsi neopatrný. Promiň... Sbohem." s tím otočila dýku proti jeho hrdlu a bez zaváhání ho celé hlubokým řezem prořízla.


Arato se po vzoru Eve usadil na střeše jednoho z domů, kde měl na vzniklé bojiště nejlepší výhled. V duchu litoval, že si v hodu mincí nevylosoval druhý boj. Tohle bylo příliš jednostranné. Pierot byl příliš slabý. Za to Bomberovi útoky byly plné agresitivy, divokosti a hlavně síly a velké destrukce. Mosné výbuchy ničily a pálily vše okolo a ten, na nějž byly mířeny, začínal již úplně ztrácet sebedůvěru. Jeho karty hořely v orandžovém ohni. Sám už nevěděl, kam uhýbat. Zdálo se, že zpomaluje, kvůli fyzické únavě, ale Arato zřetelně viděl, jak Bomberovi útoky jsou každou minutou silnější. I když se na svůj uhýbající cíl mračil, stejně se zdálo, že se lovením Pierota baví. Klaun hodil jednu ze svých karet a před ním náhle vznikl obranný štít. Bylo to na poslední chvíli. Šetřil si kartu úniku. Moc jiných karet mu ale již nezbývalo. Seshora bylo chvíli pozorování vidět, že Bomber si ho po celou dobu nahání na určitě místo. Brzy oba pochopili proč. Nebyl ani čas na použití únikové karty, protože zem najednou vybouchla přímo pod ním.


Do konce Hry zbývalo pár hodin. Sedm vítězů a přeživších Hry se rozešlo směrem ke středu města. Byl tam takový plácek. Sedm kamenný křesel a asi dvacet pět metrů od nich obrovský kůl. Arato - Spade a Kohen - Sirius šli mlčky spolu. Saya - Range tam již byla. Seděla na zemi a zamyšleně hleděla před sebe. Sacho - Bomber stal opřený o zeď poblíž. Luri - Chimera, Zack - Tengu a Echina - Zehel, šli každý sám a ani jeden z nich už od toho místa nebyl daleko. Když všichni dorazili, bylo stále ticho. V každém se mísilo mnoho různých pocit. Úleva, smutek, žal, zoufalství, lítost a spoustu dalších. Nikdo ale necítil štěstí z konce Hry. Všichni mysleli na totéž. A to na to, co pro to, aby stáli zde, museli vše udělat.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Hodně obrázků je víceméně z:



Či z mého externáku a tam už se po zdroji nijak nedopídím.
Myslím, že většina pirátů se shodne na tom, že je to prostě na googlu a tam jsou věci prostě veřejné...
Kdyby měl ale někdo s nějakým problém, smažu ho. :))

To samé bude platit pro videa. :)