BLOG JE V ABSOLUTNÍ PŘESTAVBĚ...





Hranice 18+ - mladší na vlastní zodpovědnost a újmu.
Jedním z námětů tohoto blogu je yaoi.
Sprosťárny, věci pro někoho nechutné až urížející, vulgarismy atd.


Úchylové, yaoističky, dlaždici, čtenáři a milovníci neobvyklým paringů, jsou zde vítáni. ^^

Oznámení pouze pro kopírovací zabedněnce bez originality na něco vlastního: jestli někde objevím něco odtud BEZE ZDROJE, tak si mě nepřejte, zmrdi. :3






TH XIII.

22. července 2013 v 16:11 |  Three Hearts


XIII. Poprava hrdličky


Hry byl již konec, mostra zamčená.
Nastala jen kratinká chvíle ticha.
Přišel křik Elliott a pláč Nethil.
Nové krále zastavilo kouzlo
k popravě stačí kůl a kladivo.
Ještě na závěr jedna kratičká větička:
i Yoh znamená jeden ptáček, hrdlička.




Hrozivé ticho přehlušil až břinkot řetězů a křik. Všichni se ohlédli. Čaroděj Yoh šel ladným krokem směrem ke kůlu. Za tebou táhl člověka v poutech. Byla to Eve. Připoutaná za svůj řetěz na krku a ruce se snažila dostat se zajetí.
"Yohu! Přestaň! Ty mě přece nechceš zabít!" křičel hlas Elliott. Trhala pouty. Čaroděj si z toho ale nic nedělal. Křičející hlas se náhle změnil. Zjemněl a zplačtěl.
"Prosím, Yohu... Miluješ mě, ne? Já tebe přece taky. I s naším synem můžeme být všichni šťastní." plakala. Jen škubl řetězy a trochu ji tím přidusil. Zmlkla. A to bylo to, co chtěl. Pak to Nethil začala znovu zkoušet. Když pochopila, že to k ničemu nevede, pustila zpět Elliott. Do okolí se zase roznesl řev a nadávky. V jednu chvíli se rozběsnila natolik, že i on měl několik minut potíže s jejím udržením. Po nějakém čase, boj vzdala i ona. Elt se vůbec neukázala. Kohen s Aratem to s hrůzou pozorovali. Brzy to ai jeden z nich nevydržel.
"Matko!" křikl Arato a oba vyběhli proti čaroději. Byl na ně ale příliš silný. Stačilo mu jednoduché kouzlo, aby jim zabránil pokračovat. A tak mohli jen všichni s hrůzou pozorovat pokračování Yohovi vůle. Dotáhl ji až ke kůlu. Tam ji pustil a zvedl ruku. Řetězy kolem ní se začaly hýbat a její tělo se začalo vynášet po vzduchu vzhůru. Zastavilo se hodně vysoko. Černé řetězy se začínaly obmotávat kolem jejího těla a znehybňovat ji tim na kůlu. Hlavu měla sklopenou. Z očí Eve tekly Nethiliny slzy a z úst šla Elliottina zpěvavá slova.

"Nechť rozleje se krajinou zlatý déšť,
zmízí stín, vrátí se očím lesk
zasvitne slunce, začnou květiny kvést
a rozplyne se strach."


"Prosím... byl to jen měsíc, nech mě tu o trochu déle..." řekla. V jejím hlase bylo slyšet jedno velké zoufalství. Jeho výraz byl ale stále klidný.
"Ne." řekl tak prostě až sebou trhla. Její pláč ještě zesíli, když pozvedl kůl a přiložil jí ho k hrudní kosti těsně na ňadra.
"Prosím... ne,... Yohu..." zajíkala se v pláči. Její tělo se tím úděsem chvělo a klepala se ji brada. Dýchala ještě rychleji a srdce zběsile bilo. Sklonila hlavu a zavřela oči. Čekala na ten první bolestivý úder. Její tělo se ještě více roztřáslo. Nechtěla zemřít. Yoh ji tahle neznal. Byl tím natolik vyvedený z míry, že to v jeho mysli vyprovokovalo boj.
"Prosím... prosím..." mumlala jen tiše. Věděla, že prosby nepomůžou, ale nemohla být zticha. Nechtěla, aby si Yoh tenhle den myslel, že jí je vlastní život lhostejný. Plakala a on jen stál ve vzduchu před ní, jedna jeho ruka pevně svíraje kůl a druhá třímaje kladivo. Ještě chvíli tak pozoroval její slzy a pak, jako by se v něm cosi zlomilo. To cosi se začalo rozpadat. Podíval se před sebe. Na ty tři zničené životy pod sebou. Jeho pohled se změnil.
"To... je moje práce...?" hleděl na plačící ženu. Smrtíci zbraň a kladivo mu vypadly z rukou. Toho si Elliott vůbec nevšimla. Víčka měla pevně zavřená a jen roztřesená strachy, čekala na srmt. Nic se ale nedělo. Nejistě a pomalu je trochu pootevřela a její uslzený pohled se setkal s tím čarodějovým. V dálce se ozval gong. Gong, který oznamoval jak začátek, tak i nyní konec Hry. Na získání otrávené krve mrtvé Eve již teď bylo pozdě. Řetězy, které ji držely, náhle opadly a rozplynuly se a její tělo začalo padat. Bylo ale chyceno. Skončilo v pevném čarodějově objetí. Věděl, že je teď zmařeno všechno, o co tak dlouho usiloval. Ale bylo mu to jedno. Snesl se s Eve na zem a opatrně ji posadil na zem. Dal jí krátký něžný polibek na čelo a pak na rty a na to posléze jeho tělo začalo zářit. Přidala se do toho záře prstenů. Všechny ty barvy se rozlévaly daleko do okolí a nabíraly bílé barvy. Rozlévalo se nad celou Celturou. A pak už tím jasem nebylo nic vidět.


,,Nechceš se zase vrátit k hraní?" řekla a tak protnula ticho mezi nimi.
,, K piánu? Vlastně ani ne. Nebere mě to jako dřív, nemyslím, že bych byl ještě schopný složit pár tónů." odpověděl hodně vysoký a hubený kluk s černými vlasy. Ruce měl zaražené hluboko v kapsách a ve tváři svůj obvyklý zamyšlený pohled. Tvářil se pořád, jakoby řešil těžkou rovnici a nemohl ji vyřešit. Byl to hloubavý a zamračený pohled, který jeho osobnost provázel již celý půlrok. Nikdo, kromě jeho nevěděl, nad čím pořád tak usilovně přemýšlí.
,,Je to škoda, hrával jsi tak nádherně..." zavzpomínala dívka s vlasy nabarvenými na růžovo. Oproti němu byla o půl těla menší a celkově drobnější. Na prsty si natáčela pár růžovoučkých pramínků a upřeně hleděla do země.
,,Bývávalo." povzdychnul si. Hned ale nasadil připitomělý výraz a začal až přehnaně gestikulovat rukama.
,,Zde se s tebou loučím, má veliká největší a nejvytouženější lásko Kikyo!" zprvu na něj hleděla jak na blázna, po chvilce se ale chytila role. Společně chodili do divadelního kroužku, a protože se vraceli pozdě večer a měli napůl společnou cestu, vždy ji doprovázel domů. Podobné žerty patřili k jejich loučení. Na tváři vytvořila ten nejsmutnější výraz, co dokázala a otřela si pomyslnou slzu.
,,Ó můj krásný a vznešený princi, už musíš jít? Odcházíš? Chci jít s tebou kamkoli! Klidně i do pekel samotných!"
,,Ne, nádherná Panno! Posečkej do úplňku, já vrátím se pro tebe!" řekl chlapec, tak vážným hlasem, že oba neměli daleko ke smíchu.
,,Tedy sbohem, můj princi!" vytáhla s kapsy papírový kapesníček a začala jím mávat.
,,Děkuji, za doprovod na mé cestě domů!" volala od dveří těsně před tím než ho úplně ztratila z dohledu. Pro sebe se usmála. Chovala k němu zvláštní náklonnost. Znali se takřka odmalička a panoval mezi nimi spíše, než přátelský, sourozenecký vztah. Došla od branky, až ke svému domu a začala ve své kožené kabelce hledat klíče. Už chtěla odemykat, když si na něco vzpomněla. Plácla se do čela.
,,Jsem to ale trubka princezna, ještě pošta..." zasmála se, vrátila se a otevřela poštovní schránku přidělanou ke zdi vedle vrátek. Její rodina měla hodně členů, kteří se ale už doma zřídkakdy zdržovali, proto byla tmavě hnědá schránka větší, než na okolních domech a neustále se v ní něco nacházelo. Jako vždycky našla jen spoustu reklam, noviny a pár dalších zbytečných papírů, vztekle je všechny uchopila do rukou a mrskla jimi do trávy. Peníze na tento měsíc tam nebyly. Kikyo byla z rodiny Heartnettů nejmladší a jako jediná ještě nevydělávala. Měla brigádu, kterou ale vkládala do herectví. Na vše ostatní jí každý měsíc posílali peníze rodiče. Byl to velký obnos, se kterým drobně rozmazlená dívka vždy počítala. Už to ale byl třetí den, kdy měly přijít a nikomu z rodiny se už delší dobu nemohla dovolat. Chtěla už začít nadávat, když si uvědomila, že při dopadu na zem v té hromadě budoucí příloze do kamen cosi slabě zacinkalo. Nelenila a zvědavě roztrhla obálku. Byly v ní klíče, kreditní karta a vzkaz. Po jeho přečtění se radostně rozesmála a zaběhla do domu a hned vytočila Kohenovo číslo z pevné linky. Zvedl jí to témeř okamžitě.
"Kohíku, hadej co. Mám od rodičů poúkaz na prázdniny u moře. A hned pro několik lidí!" Kohen se jen přívětivě zasmál.
"To zní suprově, koho naberem?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ewilan Ewilan | Web | 18. srpna 2013 v 16:22 | Reagovat

fajn konec xDD ale na WD to nemá XD to mělo konec lepší XDDD ale taky úžasnej nápad :)taky chci takovýhle nápady sakra XDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Hodně obrázků je víceméně z:



Či z mého externáku a tam už se po zdroji nijak nedopídím.
Myslím, že většina pirátů se shodne na tom, že je to prostě na googlu a tam jsou věci prostě veřejné...
Kdyby měl ale někdo s nějakým problém, smažu ho. :))

To samé bude platit pro videa. :)