BLOG JE V ABSOLUTNÍ PŘESTAVBĚ...





Hranice 18+ - mladší na vlastní zodpovědnost a újmu.
Jedním z námětů tohoto blogu je yaoi.
Sprosťárny, věci pro někoho nechutné až urížející, vulgarismy atd.


Úchylové, yaoističky, dlaždici, čtenáři a milovníci neobvyklým paringů, jsou zde vítáni. ^^

Oznámení pouze pro kopírovací zabedněnce bez originality na něco vlastního: jestli někde objevím něco odtud BEZE ZDROJE, tak si mě nepřejte, zmrdi. :3






TH XI.

22. července 2013 v 15:59 |  Three Hearts


XI. Stín zlatého deště


Konec již v dohlednu, krev hnědě zasychá.
Tři spolu válčí, sama Celtura občas zavzdychá.
Někdo již zachráněn, někoho smrt čeká.
Elt již s pomstou spokojená,
Nethil pláče a Elliot ani nedutá.
Konec si už ale každý přeje,
kromě bílého čaroděje.





Arato přecházel po poloprázdné místnosti. Pak si všiml, že Kohen, jeho bratr, zaujatě čte cosi položeného na stole.
,,Co to děláš? Už musíme jít." naléhal a přendal si louč do druhé ruky.
,,Ne, počkej. Ty zápisy Warlocka. Zdá se, že už jich proběhlo víc, než jsme zaznamenaly. Podívej. Od té doby, co nás napadl Orpheus a já ho zabil se odehrálo několik dalších bitev. Berith bojoval s Chimerou. To je Luri, ne? Píše tu, že zvítězila. A pak Faust s římskou sedmou prohrál se Zehelem. Zehela jsem tu nikdy nepotkal, za to Warlock ví o všech bitvách. Tvůj boj s Fairy, který ukončil bezejmenný. Poslední boj, který tu mám zapsán je Bomber proti Thrower."
,,A když pak zjistily, že strká nos, kam nemá, oddělali ho, tak jako tvojí kamarádku Kikyo. Zatraceně, Kohene, tohle není místo, kde můžeme vést sálodlouhé diskuze. Tohle je území bezejmenných." řekl Arato. Jeho neklid se zvyšoval.
,,Já vím jen-" začal, ale jeho bratr ho chvatně přerušil. Chytil ho za paži a táhnul pryč. Jeho špatný pocit se s každou minutou zhoršoval. Museli odsud okamžitě zmizet.
,,Do svítání se vrátí do své černé skrýše. Mně už nic udělat nemůžou, ale tobě ano. Víš, že zachraňovat život ti nesmím, ale můžu té situaci předejít, tak dělej!"


Tu noc, kdy v těle Eve propukl další z bojů o navládu, se v Celtuře objevilo podivné bílé světlo. Eve opět dostala svůj klid a šla to prozkoumat. Jednalo se o boj. Mezi bílými prsteny. Eve se pohodlně usadila. Brzy zjistila, že to nebylo světlo, nýbrž bílý oheň. Tak jasný a vysoko plápolající mezi domy šedého města. Mezi plameny stála žena a hleděla vzhůru. Na nebesích visel anděl s křišťálovými křídly. Oháněl se mečem proti plamenům a ty se měnily v nerozbitný křišťál. Oči Empress nestíhaly rychlost Tengových křídel. Mečem se obratně oháněl, a tak rychle, že bylo možé zahlédnout jen stříbřité záblesky. Kolem něj se náhle rozlilo opravdové světlo a Eve už tušila vítěze. Byla to rychlost, témeř nespatřitelná. A ve chvíli, kdy všechen oheň uhasl, památkou po boji byly obrovské kusy křišťálu. A tam někde uvnitř, navždycky uvězněná Empress. Chlapec se snesl na zem, kde jeho křídla a meč zmizeli. Ucítil lehce palčivou bolest na levém malíčku. Tvořila se na něm značka, bílé X.

Sirius pozvednul své dvě zbraně a oči mu zasvítil chladnou modří. Věděl, že tenhle souboj skončí jeho vítězstvím a byl připravený to ukončit, co nejrychleji. Získal již totiž značku, byl sebejistý. Ale mýlil se. Earl Gregory byl možná slabý fyzicky, ale jeho iluze byli silné. Pod Siriusem se propadla zem a on padal mezi temné ohavné nestvůry. S iluze ho probudila až bolest. Byla to jiná nestvůra. S tím rozdílem, že jej, jen opatrně kousala do kotníku a patřila jeho bratrovi. Nebyl to přímý zásah do boje, ale pro Siriuse tak končil prohrou. Jenže Earl Gregory byl krutý a zlomyslý. Chtěl zničit vše živé v Celtuře.
"Měl by jsi se začít zase snažit, bratře." ozval se vedle Kohena Arato. "Nebo tu vážně umřeš." ten se jen zasmál a ukázal mu malíček se značkou.
"Teď už by to byl docela problém, že...?" ten když uviděl značku, se jen poťouchle uculil.
"Už jsi pryč ze hry..." za ním se začal zhmotňovat temný portál a po jeho obouch stranách ještě dva menší. "To znamená, že tohohle magora můžeme klidně zabít." z temných kruhů začaly vylézat obrovští hadi s rudýma očima. Děsivě syčeli na nepřítele. Sirius jen přikývl.
"Tak se do toho dáme." pozvednul své pistole a vystřelil.

Vyústění boje se Eve ale vůbec nelíbilo. Jenže ale zasáhnout nesměla. Kousala se do spodního rtu a čekala až Mikage, nositel prstenu Eral Gregory, zemře. Tentokrát se ale zmílila. Měl ještě v záloze jedu schopnost, kterou odhalil a využil ji ke svému uniků před jistou smrtí.


O dva dny později v jednom z dalších tmavých dnů proběhl opět jeden z nelogických soubojů mezi dvěma odlišnými barvami. Navíc jeden z nich, Zehel, už měl svou značku. Hodnotiteli, ale boj navíc nevadil. Naopak. Seděla v té budově, kde se boj odehrával, na vyvýšeném místě. Očekávala zajímávý boj. Ale byla zklamaná, hrozně se nudila. Za ní se objevil stín.
"Přivedl jsem ho, matko." ozvalo se a ona pootočila hlavu. Její pohled se náhle změnil, jak se změnila i mysl, která nyní ovládala tělo. Byla to Elliott. Oba identičtí bratři měli vlastně matky tři, ale jen Elliottino srdce je milovalo. Natáhla k němu ruku a v
vřelým úsměvem, který Kohen vážně od Eve nečekal, se s ním pozdravila. Dole se mezitím odehrával boj a trojice lidí, odlišných, přesto spjatých krví, si povídalo. Dokud boj, ve kterém zemřel Prince Vassago rukou Zehela, neskončil.


Dva poslední boje. Fialové a červené barvy, nastaly brzy a témeř zároveň. Eve se ani nemusela rozmýšlet, který z boju, odehrávající se každý na jiné straně velké Celtury, navštíví a zhodnotí. Nebyla totiž puštěna ani k jednomu. Seděla v hraběcím altánku a čekala na Yoha, který ji tam držel. Trhla pouty a zlobně se rozhlížela po čaroději. Přišel velice brzy, s dvěmi šálky čaje. Postavil to před ni.
"To je Earl Gray. Jak příhodný název, že?" opřel se o loktem o stůl a dlaň si opřel hlavu. Mračila se na něj.
"Co po mně chceš? Je to kvůli Leviathanovi? Nemluvíš s Elt, ale s Elliott. A já to nevím, zeptej se jí. Ale obávám se, že ona už se vrátit nehodlá." posměšně se zasmála. Na její tvář dolétla prudká facka. Na tváři se jí zjevil úšklebek.
"Páni.... to jsem fakt nečekala... Od velkého a mocného a nesmrtelného čaroděje, že dá svému stejně nesmrtelného výtvoru facku. Co se týče mého úžasu, máš to za devadesát bodů, chyběl tomu styl." viděla jak s každým dalším slovem rudne vzteky.
"Však on tě ten humor brzy přejde. A ano, pozval jsem si tě kvůli Levimu. Nelži mi, jste jedno tělo, není možná, aby jste o sobě vzájemně něco nevěděli." odpověděl klidně, ale v jeho hlase byl cítit náznak hněvu.
"A co? Co když to vím? Vlastně..." nahnula se němu blíž. "myslíš, že toho znám a vím mohem více než ty." zašeptala a blýskla po něm nadřazeným pohledem. Pak se opět pohodlně opřela.
"Co se stane až zemřu? Víš to vůbec?" řekla a pak se tajemně zahihňala. Yoh pozvedl obočí.
"Nic se nestane. Nic se nezmění, jen ty budeš mrtvá. A já budu mít k dispozici sedm králů, kterým do těla vpravím tvůj jed a učiním je silnějšími. A pak... bude můj bratr mrtvý. To je jediné co bude jinak, zlatíčko." mile se usmál. Zavrtěla hlavou.
"Ne... mrak nad Celturou zbělá a utvoří se nový stín. Stín zlatých dešťových kapek. Původní Celtura zase oživně a stane se tím městem, kterým byla předtím. V tomhle městě nebude nic mrtvé." odvětila a napila se čaje. Pak se na něj upřeně zadívala.
"A víš, co to znamená?"


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Hodně obrázků je víceméně z:



Či z mého externáku a tam už se po zdroji nijak nedopídím.
Myslím, že většina pirátů se shodne na tom, že je to prostě na googlu a tam jsou věci prostě veřejné...
Kdyby měl ale někdo s nějakým problém, smažu ho. :))

To samé bude platit pro videa. :)