BLOG JE V ABSOLUTNÍ PŘESTAVBĚ...





Hranice 18+ - mladší na vlastní zodpovědnost a újmu.
Jedním z námětů tohoto blogu je yaoi.
Sprosťárny, věci pro někoho nechutné až urížející, vulgarismy atd.


Úchylové, yaoističky, dlaždici, čtenáři a milovníci neobvyklým paringů, jsou zde vítáni. ^^

Oznámení pouze pro kopírovací zabedněnce bez originality na něco vlastního: jestli někde objevím něco odtud BEZE ZDROJE, tak si mě nepřejte, zmrdi. :3






TH X.

22. července 2013 v 15:58 |  Three Hearts


X. Bílá rakev syna čaroděje



Mračná temná stěna, nasáklá smutkem,
drží svou stráž, nad mágovým hrobem.
Přichází rozuzlení, hádanky odkrývají svou tvář,
krásné tělo, skrytá zášť,
chybí už jen svatozář.
Postrádají andělé pěvné labutě,
k oslavě kostry přivázané ke kotvě.



Pod starou katedrálou byla skrytá místnost. Yoh vyhledal vchod do tmavého podzemí a otevřel poklop. S loučí v ruce sešel vysoké kamenné schody a stanul před kamenným stolem ve tvaru obrovského kruhu. Na něm ležela rakev v bělé barvě. V její hlavové části byl černě vykreslen kříž. Pozvednul volnou ruku, dotkl se chladného dřeva a jemně po něm přejel prsty.
,,Levi..." pronesl tiše a pak v kapse od pláště nahmatal zaklínadlo. Neznámým a chladným jazykem odříkal temný klíč. Ozvalo se lupnutí, jako když kovový klíč otevře zámek. Čaroděj zašeptal krátkou formuli a víko rakve se začínalo pomalu otevírat.
,,Vrátím tě mezi nás, Levi." v očích mu zajiskřilo, když byla rakev otevřena a on drobným ohněm osvítil tvář svého syna.

,,Nemůžu prohrát, celé jsem to propočítal." prohlásil mladý muž a vyslal ohnivé šípy proti drobné dívce s červenými vlásky.
,,A já jsem z loveckého týdne vytěžila nejvíce kreditů a získala jsem ztracenou bytost." odpověděla Sony. Náhle se kolem ní začala něco tvořit. Její prsten jasně zářil modrozlatým světlem. Kolem ní začala v kruzích obtékat voda vytvořená magií. Bylo jí čím dál tím více.
,,Vyjdi, Daphril." řekla dívka a shluk vody se začínal formovat a upěvňovat do živé věci.
,,Ty jsi to možná propočítal, ale božská voda nemůže prohrát s pekelným ohněm. Zemři, Phoneixi." řekla nevýrazným bezbarvým hlasem. Od té doby, co se oddělila od Kikyo a Kohena se, se zabitím svého prvního démona, začínala měnit její osobnost. Ze staré Sony už skoro nic nezůstávalo. Muž jménem Phoebe se zamračil, z jeho lávového prstene vyšlehl plamen a o moment později mu na rameni seděl obrovský plamenný pták, nádherný fénix.
,,Uvidíme, jestli ta tvoje mořská panna něco dokáže." zasyčel. Dívala se na něj němě. Bezeslova pozvedla ruku před sebe. Bytost, nádherná žena se zelenkavě stříbřitým ocasem se náhle elegantně pohnula a zmizela mu z dohledu. V té samé chvíli se ale pohnul i Dragiel, Phoebův fénix.

Sirius sledoval, jak se tmavá krev roztéká mezi dlažebními kostkami a tvoří chaotický obraz. V rukách protáčel své dvě propojené pistole. Pak zvedl nohu a dupl jí do obličeje mrtvého.
,,Neměl jsi se pokoušet zabít Kikyo hned po startu, blázne." podrážkou zamazanou od krve mu zašpinil tvář. Nocí se pak ozval jen jeho hlasitý vzdech. Byl konec.
,,V šesté bitvě se pobili navzájem. Lilith a Phoneix. Tu rudovlasou jsi znal, že?" ozval se hlas za ním. Otočil se s neveselým a trpkým úsměvem.
,,Jsi dobře informovaný, Spade, ale už to vím. Nebo mám aspoň takovej pocit, že nás s ostatními hráči pojí nějaké spojení. Že by telepatie?" z poslední věty byl slyšel odlišní nádech, zdál se pobavený.
,,Na tomhle místě je možno spoustu věcí, ale pověz, nechystáš se mě také zabít, bráško?" ušklíbil se Arato. Kohen se zasmál.
,,Neboj se, jsem agresivní jen, když mě někdo vytočí. Takovýmu narvu kulku do zad, ty to nejsi, že bráško?" řekl úsměvně.
,,Takže se budeš držet v ústraní, dokud na ruce nebudeš mít modré X?" Aratovi se pobaveně zablesklo v očích.
,,Oh, jak si na to přišel?" zeptal se Kohen a opřel se o zeď. Nechal zmizet své pistole a pak vrazil ruce do kapes.
,,Já vím spoustu věcí." usmál se tajemně Arato a opřel se o zeď naproti jemu.
,,Například?" chtěl vědět Kohen. Ve skutečnosti ale nečekal žádnou užitečnou odpověď.
,,Například? Hm... Malý bílý králíčku, huňatý máš kožich, nastává zima, ukryj své-" spustil, byl ale svým bratrem přerušen.
,,Odkud ji znáš? Už vím, že jsme bratři, ale jsem si jistý, že ji Ona naučila jen mě." Arato se nad odpovědí chvíli zamyslel, nakonec jen pokrčil rameny.
,,Není to důležité, tak se potom nepídi. Je to takový stará osobní záležitost." pokusil se o úsměv.
,,Stejně by mě zajímalo, co vše víš, skončila pro tebe Hra brzo a už vím, že jsi se doteď šťoural tam, kde nemáš." upřel na něj podivný pohled.
,,Ale jdi, bráško. I když toho vím dost, neřeknu ti to. Ale, až budeš mít tohle," zvedl ruku a natočil ji dlaní k němu, aby mohl vidět malé X. "možná ti prozradím, kde se dá nejlépe, jak říkáš šťourat. Ale řeknu ti: to co mě srazilo nevíc byl fakt, že můj mrtvý přítel má stejnou matku jako my a ještě k tomu je tady." dořekl s dávkou hořkosti v hlase. Druhý chlapec zpozorněl.
,,Yohovo děcko? Co se stane, když se vrátí k životu? Eve přece dokázal oživit." řekl skoro až neslyšitelně. V Celtuře ale vládlo moc mrtvé ticho na to, aby ho Arato mohl přeslechnout.
,,Eve byla jiná. Levi se nevrátí, Kohene." řekl. Pak s sebou náhle trhnul.
,,Cítíš to? Někde byl ještě jiný boj, teď nejspíš skončil." zašeptal. Kohen zavřel oči a chvíli se soustředil.
,,Myslím,... že to byl Tengu a Swan. Nejspíš zvítězil Zack, Asaki byla už od začátku příliš slabá." Arato znenadání praštil pěstí do stěny. Ve tváři měl zlobný pohled.
,,Celá tahle šílená Hra. Nevím, čeho jí chce Yoh dosáhnout, ale on bude na konci první a poslední komu urvu hlavu. Že je nesmrtelnej? Nesmysl! Všechno má svoji smrtelnou slabinu..." cedil mezi zuby. Kohen znovu útrpně vydechl.
,,Tak moc si přeju, aby už byl konec. Bojím se. Nechci zemřít, Arato." z jeho hlasu najednou zněl smutek a strach.
,,Jednou to zkončí." řekl jasným hlasem Arato. Na to se chladnou a depresivní nocí rozezněl kouzelný zpěv slavíků.

Yoh procházel rychlým krokem svým palácem. Hledal Eve a cítil jí právě zde. Našel ji, jak stála u okna v jeho pracovně. Neživým pohledem se dívala ven směrem od Celtury. Někam do dáli, kde bylo modré nebe a v něj proplouvalo spousta mráčků. Hlavou jí probleskovaly Eltiny vzpomínky. Kolem jejích nohou poskakoval malý démonek. Když spatřil Yoha, který rozrušeně rozrazil dveře a vešel do místnosti, vyděšeně se schoval pod stůl. Pak si Eve Yoha všimla a pomalu k němu otočila hlavu. Zmizel jí a najednou stál přímo před ní a neskutečnou silou jí drtil krk.
,,Co se děje?" sípala a lapala po vzduchu. Hrubě ji pak svou silou odrazil proti zdi.
,,Ty zatracená mrcho! Co jsi to udělala?!" rozkřičel se. Ve tváři měl témeř nepříčetný výraz a jeho oči byly plné hněvu." Eve se pomalu postavila a s chladnokrevným klidem mu hleděla do tváře. Poznal, že před ním teď stojí samotná Elt.
,,Nic moc, jen jsem předtím, než jsi otevřel hrobku uvolnila kouzlo. Jeho tělo se prostě rozložilo. Zbyla kostra." pokrčila nevrušeně rameny.
,,Proč? Byl to náš syn!" vztek v jeho hlase se stále stupňoval. Ona se ale tvářila pořád stejně ledově.
,,Protože jsem si přála vidět tvé zoufalství, kdy přijdeš o poslední možnost, abys mě nemusel zabít." odpověděla bezvarvě.
,,Elt..." jeho hlas se začínal vracet do normálu. Klidně vydechl. Tázavě se na něj zadívala.
,,Čeho ve svém dlouhém životě lituji nejvíc je, že jsem tehdy nenechal Celesteho, aby tě získal první." řekl a otočil se k odchodu. Než se za ním zavřely velké mosazné dveře, ještě zaslechl tichou odpověď: ,,Kéž si užiješ zabíjení Nethil... pokud se ti Elliott nevzepře..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Hodně obrázků je víceméně z:



Či z mého externáku a tam už se po zdroji nijak nedopídím.
Myslím, že většina pirátů se shodne na tom, že je to prostě na googlu a tam jsou věci prostě veřejné...
Kdyby měl ale někdo s nějakým problém, smažu ho. :))

To samé bude platit pro videa. :)