BLOG JE V ABSOLUTNÍ PŘESTAVBĚ...





Hranice 18+ - mladší na vlastní zodpovědnost a újmu.
Jedním z námětů tohoto blogu je yaoi.
Sprosťárny, věci pro někoho nechutné až urížející, vulgarismy atd.


Úchylové, yaoističky, dlaždici, čtenáři a milovníci neobvyklým paringů, jsou zde vítáni. ^^

Oznámení pouze pro kopírovací zabedněnce bez originality na něco vlastního: jestli někde objevím něco odtud BEZE ZDROJE, tak si mě nepřejte, zmrdi. :3






TH VIII.

22. července 2013 v 15:54 |  Three Hearts


VIII. Tanec dvou blesků



Tak jako hráči, bývaly,
žily a bojovaly
mezi sebou dvě osobnosti.
Jedna, blázen, princezna Elliott,
druhá, ten nejmilejší člověk, žebračka Nethil.
Dva životy a dvě osobnosti v jedné mysli.
Žena a dítě spojeni v jedno...





,,A...Arato?" křičel dívčí hlas. Nemusel se ani otáčet, protože okamžitě poznal. Semknul rty. Byla to jeho kamarádka, která kdysi zmizela krátce po smrti Leviho, Kirara. Těsně se vyhnul dvou bleskovým kruhům. Proběhla kolem něj tak rychle, že její vyděšený výraz uviděl až poté, co se zastavila pár kroků za ním. Uslyšel hřmení hromů. Náhle do jejích bělostných blesků narazil blesk obrovský a azurově modrý. Odrazilo to její tělo až o protější zeď jednoho ze šedých domů. Než stihnul zareagovat, nad hlavou mu proletěla obří modrá deska. Po obrovském hřmení se dotkla země. Uviděl malou postavu. Postavil se do bojové pozice, okamžitě totiž Sky Ridera poznal. Otevřel démonní portál, ale oslepilo ho bílé světlo a ohlušil hukot nekonečných těžkých dešťových kapek. Tělem mu projel modrý blesk. Světlo i hluk zmizely. Znovu uslyšel, jak Kirara křičí. Zaslechl svoje jméno a pak smrtelný vzdech. Když se znovu zorientoval v okolí, nebeské plavidlo se vznášelo ve vzduchu a Sky Rider stál na něm a nepříjemně se mračil.
,,Proč ti to nic neudělalo?" nechápala Rio a nakonec proti němu poslala dalších pár blesků. Arato cítil bolest, ale to bylo vše. Nebeské blesky ho nijak nezranily.
,,Těžko říct." zašklebil se. Ucítil na pravém chodidle něco mokrého a chladného. Podíval se dolů. K jeho nohám stékal tlustý pramen krve a kolem něho pár tenších. Pohledem sledoval nejsilnější krvavou linii, až uviděl cosi, co vypadalo jako část těla. Zalapal po dechu. Rychle rozeznával další a další zbytky těla své kamarádky.
,,Zrůdo." zachvěl se mu hlas. Malá holčička Rio se rozesmála.
,,O zabíjejí přece v této hře jde, ne?" opáčila s úsměvem na tváři. Nenávistně zasyčel. Snažil se tam nedívat a ignorovat zápach čerstvé krve.
,,Zabiju tě, ty malá zmije." z démonního kruhu za ním vyšlo několik podivných bytostí s křídly bez pírek. Byly to černé kostry zvířat nápadně se podobající obřím vlkům. Kolem každého se vlnila smrtonostná aura. Rio se nebránila znechucenému výrazu.
,,Co to je za hnus?" dupla na desku. Ohlušující blesk Arata a ani vyvolané démony nevyvedl z rovnováhy, nikdo se ani nehnul.
,,Costradanové. Poženou se za tebou tak dlouho, dokud tě neroztrhají na kousky, ani já je do té doby nemůžu povolat zpět." odvětil Arato odstrašujícím ledovým hlasem a vztáhl před sebe ruku. Prstem ukázal na Rio na obloze.
,,Zažeňte svůj hlad, to je vaše potrava." řekl a Costradanové roztáhli obří křídla a mohutným skokem se odrazili od země a vzlétli. Rio se na nebeském plavidle přikrčila, byla připravená okamžitě zmizet. Něco jí ale stisklo nohu. Vyděšeně zjistila, že jedna z vyvolaných oblud se jí zakousla do nohy. Pohnula deskou, Costradan se ale nepustil. Ostatní čtyři si ji naháněli ze stran. Prolétávala vzduchem ve snaze je ze sebe setřást. Arato se mezitím otočil k odchodu, veděl, co se dál stane, vidět to nemusel a hlavně nechtěl. Ještě se rozhlédnul, nevšiml si, kdy zmizela Eve. Rozhodl se ji jít hledat, měl příliš mnoho otázek, aby teď dokázal čekat. Šel od místa dění, aniž by se jedinkrát ohlédl, když Sky Rider strachy nebo bolestně zaječel. Vztáhl levou ruku k tváři a zadíval se na nejspodnější bříško levého malíčku. Od té doby, co přízrak odsekl hlavu White Ravenovi, na něm měl vrytou značku, písmeno X. Netušil, kde k ní přišel, najednou tam byla. Byla to další z jeho otázek. Víc než otázky ho teď ale trápilo svědomí. Téměř porušil svůj slib Luri. Nejen to. Opřel se o zeď a sesul se po ní k zemi. Měl pocit, že se brzy pozvrací při vzpomínce na Kirarino roztrhané tělo. I když se tak tvářil, chladným ho to nenechalo. Vybavoval si jeho části, cáry kůže a krev všude kolem. Dal si dlaň před ústa a zápasil s tím nepříjemným pocitem, ať se ale snažil přemýšlet nad čemkoliv jiném, nemohl vymazat ten obraz.

Eve seděla na jedné zídce a pozorovala nebeský hon. O nohu, kterou Costradan pevně držel, Rio přišla. Sama si jí uřízla bleskem. Obětovala ji pro nadějný unik. Eve se, úplně ponořená do dění, nadechla, když se Sky Riderovi podařilo proplout shlukem Aratových nestvůr. Neměla ale vyhráno. Costradan, který byl rychlejší, než ostatní, ten který ji připravil u nohu, už na ni čekal ve slepém bodě obrany ostatních. Když vítezně otočila hlavu směrem k bodu úniku, lebka bez očí otevřela čelisti, a než stihla Rio zakřičet, s nechutným křupnutím, které hlasitě zaznělo do tichého města, ji prokousla lebku. Eve se začala šklebit, když se Costradanové zahryzli do malého tělíčka a za praskání kostí, svalů, švů a všeho ostatního, ho rozervali na kousíčky. Nadechla se ke slovům:


,,Prší krvavý déšť tam, kde střetly se dva blesky,
prohnal pikový vršek a vzlétla monstra mrtvého prince."


Pak se hlasitě rozesmála, byla již sama sebou. Zatlačila druhou osobnost zpět do vnitra mysli. Costradanové, nevšímaje si jí, jí prolétli kolem hlavy a hnaly se vzduchem ke svému pánu.
,,Nečekala jsem od tebe o nic míň, Arato." usmála se pro sebe. Seděla tam ještě do tmy, když ucítila to, co jí dokázalo okamžitě zrychlit tep. Boj, krev a předvěštba smrti. Zavřela oči a chvíli tak nehybně spočinula. Když je znovu otevřela, hrál jí na tváři nový natěšený úsměv, dávno už veděla, kdo a kde bojuje. Zvedla se a protáhla. Tma okolo ní houstla. Nahnala si magii do svalů v nohou a vyskočila vysoko a daleko do prostoru. Doskočila na střechu domů mnohem dál. O vteřinu později se musela zaklonit. Přímo před tváří se jí mihnul zlatý paprsek, boj dole byl už v plném proudu. Zlaté oštěpy Chiméry demolovaly okolí. Sama se obratně vyhýbala Olivierovým otráveným jehlicím, které sama Eve viděla, až po jejich dopadu. Na jejich obličejích už zaznamenala únavu. Zdálo se, že už takhle bojují dlouho. Zatvářila se otráveně, neměla ráda dlouhé a natahované boje. Na zešikmené střeše vysoké budovy si sedla do tureckého sedu a shlížela na boj dole. Začala si prozpěvovat rýmovačku, kterou kdysi sama vymyslela, a kterou naučila jen dvě osoby. Napadlo ji, zda není jediná, kdo ji dnes zná. Pak se dál věnovala boji a brzy se začínala nudit. Náhle ale ucítila cosi, co jí donutilo zvednout se na nohy. Její myslí se prohnal jeden starý a temný stín.
,,Yohu, ty parchante." zasyčela a rozeběhla se směrem, od kterého to cosi přicházelo. Dávno už veděla, co se děje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Hodně obrázků je víceméně z:



Či z mého externáku a tam už se po zdroji nijak nedopídím.
Myslím, že většina pirátů se shodne na tom, že je to prostě na googlu a tam jsou věci prostě veřejné...
Kdyby měl ale někdo s nějakým problém, smažu ho. :))

To samé bude platit pro videa. :)